16. dubna 2007

18 drobností, které z vás dělají mizerného hosta


Web je plný stránek, které radí do které restaurace zajít, kde dobře vaří, co chtít za své peníze apod.. Ale už vám někdy někdo vyjmenoval, co z vás dělá hosta, kterého obsluhovat je za trest?

Tak jestli jste zvědaví tak račte, říznem trochu do živýho :)


Pro obsluhu jste špatný host když...

1.Nedáváte spropitné

Dávat spropitné není povinnost, ale uvědomte si prosím, že pak nemůžete patřit k oblíbeným hostům, ať si o tom myslíte cokoliv. Dobré spropitné, když jste spokojeni je obvykle 10% z ceny účtu. Stokoruna není spropitné za svatební hostinu, která stála 20 tisíc, ale je v pořádku, činil-li účet 1000,-Kč. Naprosté zoufalství je zaokrouhlit 182,- na 185,-. To radši nedávejte nic.

2. Chcete platit zvlášť, ale řeknete to až když je účet na stole

Jasně, jste tak zvyklí z hospody kam chodíte na oběd, ale v restauraci, kde váš číšník má na starost více "svých" stolů, to prostě naštve. Stačí to říct při objednávce a je klid. Číšník si vás "rozmarkuje" předem a získáte si jeho sympatie.

3. Reklamujete jídlo, ale na talíři jste nechali sotva osminu

To, že jídlo není podle vašich představ, poznáte maximálně do třetího sousta. Jestli ne, tak těžko můžete posoudit jestli vůbec špatné je.

4. Uděláte si rezervaci, ale neobtěžujete se zavolat, že budete mít zpoždění nebo jí zrušit
Jestli je toto váš případ, doufám, že už vám někde rezervaci zrušili po 30 minutách čekání až se uráčíte. Proč přijdete pozdě nebo vůbec, je vaše věc a nikoho to nezajímá, ale stačí dát aspoň vědět.

5. Berete sebou děti a nejste schopni je zabavit
Takže pak lítají po restauraci a otravují všechny strejdy a tety. Ano, vaše dítě je nejkrásnější na světě, ale určitě ne pro číšníka, který má plato na rameni a zakopne o vašeho spratka.

6. Nevíte kdy je čas odejít
Tři hodiny po zaplacení a dvě hodiny po zavíračce a vy stále dřepíte, ukazujete si fotoalba a srkáte ledový preso s teplou matonkou. Obvzlášť smrtící a běžné v kombinaci s bodem 1.

7.Usazujete se sami
Opět špatný zvyk z "poledních" hospod. To, že je někde napsáno "Počkejte prosím, budete uvedeni" má logický základ. Nehledě na to, že si vždy jdete neomylně sednout k nesklizenému, neprostřenému stolu.

8. Říkáte: "Znám majitele"
To obsluha a dalších tři tisíce lidí taky. Nezájem.

9. Říkáte: "Víte kdo já jsem?"
Strašný. To říkají chudáci, co si nejsou jisti sami sebou. Gott by se takhle nezeptal. Rozhodně nejrychlejší cesta do gastro-pekla.

10. Předvádíte se a testujete personál
Ptát se na cokoliv co vás zajímá je naprosto v pořádku, ale nic se nesmí přehánět. Obsluha má většinou i něco jiného na práci než s vámi trávit 20 minut u prezentace vína a poslouchat vaše načtené znalosti.

11. Rádi peskujete nový personál ve "své" restauraci za to, že nemáte jídlo nebo nápoje, tak jak jste zvyklí
Z toho mi vyplývá jediné. Jste možná štamgast (regulár), ale určitě ne oblíbený host, když posílají nováčky aby vás obsluhovali.

12. Automaticky tykáte personálu
Strašný zlozvyk a nevěřili byste jak častý. Co čekáte od personálu, který kdyby vám oplatil stejně, tak se zjevíte. Sympatie? Asi těžko.

13. Louskáte na personál
Další hrozná a pořád živá "Žánovina". Máte chuť se povozit na obsluze? Tak louskejte. Celkem spolehlivě to točí do běla.

14. Ztrácíte a zapomínáte své věci
Když se najdou tak samou radostí ani nepoděkujete. A když jste si to nechali třeba v taxíku, tak tvrdíte, že to určitě ukradla obsluha.

15. Neznáte nebo nepoužíváte "prosím" a "děkuji"
Bez komentáře. Minimálně 40% hostů.

16. Prudíte a obsluha pro vás není partner
Takže s každou ptákovinou necháte volat provozního (čti managera) a neuspokojí vás sleva, drink na house, zrušení položek z účtu ani zastřelení číšníka. Většinou odcházíte s pocitem, že vám nikdo nerozumí. To je pravda.

17. Prudíte a obsluha je pro vás víc než partner
To znamená, že jste pod obraz a snažíte se flirtovat se servírkou, pokud možno si na ní šáhnout, zvát jí na panáka, nebo další nechutnosti. Když se nenechá je to pro vás automaticky štětka.

18. Nejste schopni si objednat najednou

Honíte číšníka tu pro vodu, tu pro kafe a ještě jedno a přineste ještě jeden cukr. Ještě pro Lídu dvojku Frankovky. "Je to vše madam?" "Ano"...... "Tak pro mě taky jednu". Muset k vám běžet tisíckrát prostě naštve. Domluvte se kdo si co dáte a aspoň se pokuste udělat kompletní objednávku.


Já vím, že jste se v tom nepoznali :) A kdyby přece, tak vždycky je čas na změnu. Ideu jsem vzal ze svého oblíbeného blogu, kde je těch bodů celkem 50, ale většina o "tipech", takže jsem to upravil pod vlivem svých dlouholetých zkušeností na place.
Příště, aby to bylo fér, bude X drobností podle kterých poznáte, že jste v mizerném podniku.


35 komentářů:

  1. všechno olmoušt 99% souhlas. pruda je ale bod 7):
    a) zeptám se na usazení a je na mě čuměno jak na vola ("WTF, posaď se sám ne??")
    b) a naopak, špatně odhadnu podnik, není tam cedule či uvaděč, nikdo si mě nevšímá, ovšem přesně do momentu kdy se usadím, pak někdo s jekotem dorazí a zančě nás přesouvat.

    holt, je to prostě BOJ ;)

    přidávám bod 18) kdy si lidi u stolu nejsou schopni objednat po pořádku nebo nějak koordinovaně, skáčou si do řeči, přeskakujou pořadí obsluha už chudák koulí očima, já taky, vybírají na rycholo, nejsou schopni si říct o další čas, nebo naopak vybírají nesnesitelně dlouho a ještě ve špatném pořadí, zmatené změny objednávek atp.. tohle nesnáším i jako host, a když tohle nastane, buď střílím, nebo ty lidi co jsou se mnou ustolu vyvolávám jako v mateřské školce ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Ad usazování.Souhlas je to boj :) Myslel jsem to spíš víc na tu druhou část, kdy si host dřepne k "zabordelenýmu" stolu, jeho panímáma tam stojí a čeká až to někdo jako příde uklidit a personál je ve stresu natotata ;)

    Ad 18) Tohle třeba pro mě nikdy nebyl problém. Je to plně na mé šikovnosti jako obsluhujícího, jak si s tím poradím. "Promiňte nechám vás ještě vybírat" atd. atd. Vždycky jsem se chytil nějakého "cuketky" s kterým jsme to dali zdárně dohromady :) Duležité je pro dobrou obsluhu rozepsat si tzv. pozice. Pak servíruje bez ptaní, co kdo měl a servis je smooth...
    Prostě pro tohle mám pochopení a taková pruda to nikdy nebyla.
    Spíš jsem zapoměl na bod, který obsluhu žere snad nejvíc, tak ho hned doplňuji.

    OdpovědětVymazat
  3. bod 18 jste vystihl, patří to k tomu co jsem psal výše.

    jinak si mylsím, že základ pohodové návštěv obecně je dobré ujasnění si rolí na straně obsluhy i hosta. když tohle nemají obě strany správně, odvíjí se od toho všechen ten ostatní "bordel"... :)

    OdpovědětVymazat
  4. Pane C
    Máte naprostou pravdu, proto to chci až bude čas, také obrátit na mizernou obsluhu. Sranda byla, že jak jsem sepisoval a vzpomínal, tak jsem to hrozně zpětně prožíval :D.
    Jinak doporučuji waiterrant.net, to je insider se super darem vyprávět a já si to dávám od jeho nejstarších článků. Pro mě Bourdain mezi číšníky :)

    OdpovědětVymazat
  5. 12. Automaticky tykáte personálu
    Strašný zlozvyk a nevěřili byste jak častý.


    Slyšel jsem o děvčeti, vyrůstajícím českým rodičům v Kanadě, nebo Austrálii, na tom nesejde. Jako mladá dáma pak přijela do Prahy. Mluvila dobře česky, ale nikdy se nenaučila vykat! Doma vždy samé tykání a v angličtině pochopitelně tento rozdíl neexistuje.
    V restauracích pak oslovovala číšníky: "Prosím tě, přines mě..." a oni z toho byli na větvi a z dálky ji pozorovali a mnuli si bradu, odkud že jí znají?

    OdpovědětVymazat
  6. Lol, to bych asi taky přemýšlel a rozhodně by mě nenapadlo se na ní zlobit. Tenhle nešvar se týká především "pánů" kolem 50ti s takovou tou lehce soudružskou náturou. V jedné opravdu dobré restauraci toho měl můj kolega už plný zuby a když na něj jeden takovej strejda zahulákal: "Hele, hoď mi sem eště pívo" tak mu odpověděl: "Počkej chvilku jen co se vych*iju, tak ti ho sem hodim". Pán docela koukal a pak se zeptal kolegy: "My si tykáme?"

    OdpovědětVymazat
  7. Ad spropitné - taky je problém trošku v tom, že když zaokrouhlím 182,- na 185,-, tak si obsluha řekne, že jsem špatný host (případně magor, kterému souvislost spropitného s inflací ještě úplně nedošla), a pravděpodobně ji ani nenapadne, že jsem tím chtěl něco říct (konkrétně to, že jsem nebyl spokojený a nechal bych si vrátit 182,-, ale rozhodl jsem se ušetřit místo v peněžence).
    Dále zásadně nedávám spropitné v zahradních restauracích, kde chtějí platit každou rundu zvlášť (většinou mají ceny za pivo jako 18,80 (každý nechá dvacet)) a tímto mi říkají: "takhle nám neutečeš, hajzle".

    OdpovědětVymazat
  8. Problém s usazováním řeším jednoduše. Pokud nás po vstupu do podniku obsluha zaregistruje, tak pozdravím a řeknu třeba: "Dobrý večer, chtěli bychom u vás povečeřet..." A obsluha buď řekne "Jistě, vyberte si stůl, posaďte se kde vám to vyhovuje, hned jsem u vás" nebo řekne: "Jistě, pojďte dál" - a vede nás. A je jasno, jestli jde o podnik "s usazováním" nebo "bez". ;)

    OdpovědětVymazat
  9. KFP - Když dáte malý nebo vůbec žádný dýško mizerný obsluze, tak to z Vás rozhodně nedělá mizernýho hosta.
    Já měl na mysli situaci, kdy Vás host plácá po rameni, jaký to bylo fantastický a že určitě brzy přijde zas a na stole nechá desetikorunu na patnáctset útraty. Bratrovi jednou nechala promoce na účet 10 000,- na stole kuličku ze soli, červeného vína, cukru a asi 30ti padesátníků úhledně zabalenou do papírovýho kapesníku se slovy "Děkujeme mockrát, něco jsme vám tam nechali" a pak na něj čučeli přes sklo a čekali jak se bude chechtat. Takovým hostům patří mé upřímné: "Funk you!"

    Arthur Dent - vypadá to, že Vy nebudete mizerný host :D

    OdpovědětVymazat
  10. lol, ad poslední historka se svatbou: češi jsou smějící se bestie!

    OdpovědětVymazat
  11. Ad dvoukorunový tip. Kolega mě bavil se svojí hláškou. S uplně kameným ksichtem povídá: "Děkuji mnohokrát madam, ještě 75 hostů jako jste byla vy a mohu si zítra zajít sám do kina.

    OdpovědětVymazat
  12. Na podobnej článek o chování v hospodě se chystám už týden protože se 100% textu souhlasím. Takže zase nebudu první a originální - ale jsem rád že nejsem sám kdo si myslí že společenská výchova by měla bejt povinně na ZŠ. U nás v hospodě si z toho děláme srandu a podobnou věc jsme vytiskli na druhou stranu nápojáku.

    OdpovědětVymazat
  13. SackX - Prima, šlo by váš nápoják nafotit, naskenovat, prostě poslat na mail. Docela by mě zajímalo jakou jste použili formu diplomacie :)

    OdpovědětVymazat
  14. hm, teď me napadlo...

    :)

    a co takový podezřelý host s foťákem??? dříve to asi moc k vidění nebylo, teď to bude čím dál častější...

    osobně jsem zatím problém nikdy neměl, personál si to vždy vykládá spíše jako úchylku, nežli správně jako špionáž. chyba! :)

    OdpovědětVymazat
  15. No já nevím jak ostatní kolegové, ale já bych Vás asi považoval za tzv."Mystic Guesta." Poslední tři kompánie, pro které jsem pracoval si na ně potrpěly. Přičemž první a poslední dávaly elaboráty od MG k nahlédnutí aspoň managerům, aby se něco vyřešilo. Prostřední zaměstnavatel jen trestal, aniž bychom kdy viděli jediný zápis.Tímto vyzývám, jestli někdo potřebujete "mystika", jsem vždy připraven.
    Jinak si pamatuju jednoho takovýho podivína :), jak si fotí uplně všechno, co dostal na stůl vždy v podobě "před" a "po". Jako hlavní si dal steak z chřestýše, což byl takový pokrm, který vypadal jako malý kus úhoře a po dojedení to byla taková kupa kostí až přepadávali z talíře. Tím byl tak unešen, že se dostal do nějakýho transu a na tuto anomálii vyplácal snad 2 filmy. To bylo ještě před digitálama.

    OdpovědětVymazat
  16. Tak nevím, jednou, řekněme svou starosvětskou, polovinou vám dávám za pravdu - ale druhá, ta praktická a realistická, je na vás naštvaná a pění se jí krev. Jaký partner? Jak neotravovat, neprudit, vycházet vstříc? Zákazník je zákazník, on je tam pán, obsluha je od toho, aby obsluhovala a plnila jeho přání. Je placená za to, aby hosta "obskakovala".

    Když jsem v restauraci, jsem tam pro to, abych se najedl, případně se společností probral "své věci" a rozhodně nemám čas ani chuť se starat o blaho personálu. Takže jsem-li roztržitý, objednám si třeba natřikrát; sejde-li se rodinná sešlost s tetičkou, která přiletí z USA jednou za rok a všichni si mají dost co říct, jsou všichni zabraní do desítky hovorů a holt si objednávají po částech, roztěkaně a neví, že Máňa naproti chtěla před chvílí to samé a mohl si o objednat přijednom...

    Ano, obvykle o tom vím, mívám vůči obsluze mírně špatné pocity a špetku výčitek, ale nehodlám to řešit. Obsluha je tam pro nás a ne my pro ni. Překročí-li to určitou mez, snažím se to vyřešit omlouvou a prosbou o pochopení, případně náležitým upgradem spropitného. Jenže jsou taky číšníci, ze kterých přímo čiší, jak je tím s***te, při každé tuplované objednávce obracejí oči v sloup a živě si představuju, jak mi v zázemí flusnou o kafe se slovy "ti mi ale dneska pijou krev, burani otravný"...

    Abychom si rozuměli - myslím, že mezi "mizerné hosty" nepatřím ani v jednom z bodů. Nicméně všechno to jsou jen jakési nepsané zásady slušnosti, které ve své většině nejsou nijak vymahatelné. A stát se může ledacos a může nastat racionální důvod, kdy i sebeslušnější jedinec některý z bodů poruší. A personál, který tyto zásady slušnosti bere jak samozřejmou povinnost a troufá si je málem vyžadovat, je na nic - především proto, že zapomíná na nulté, základní pravidlo: zákazník je pán, má vždy pravdu a oni jsou tu JEN kvůli němu, on je živí, bez něj nejsou nic. Jen opravdový profesionál to ovšem má jako skutečné osobně uplatněné pravidlo, ne jen formální masku.

    OdpovědětVymazat
  17. pixy - Díky za Váš komentář. Je pro mě natolik podnětný, že téma "Náš zákazník náš pán" dostane svůj článek.

    OdpovědětVymazat
  18. souhlasím s KFP, taky nedávám paušálně určitá procenta, ale částečně to vyjadřuje, jak jsem byla spokojená s obsluhou. Bohužel dnes je většina číšníků a servírek nevyučených v oboru a je to znát. Pletou objednávky, dávají Vám nečekaně jídlo z obou stran, zapomínají a hlavně si často sami přidělávají práci. Třeba jdou ke stolu s pitím a zpátky prázdní a s pohledem upřeným na kuchyň, místo aby cestou třeba sebrali u jiného stolu talíře nebo se koukli, jetli je někdo nehledá očima. Chodili jsme na oběd několik let do restaurace, kde byli číšník a dvě servírky profíci a byla radost se na ně koukat. Každý pohyb měl smysl a když jsem něco potřebovala a vzhlédla, skoro hned někdo z nich zachytil můj pohled a třeba mi jen kývnutím naznačil, že až skončí, co má rozdělané, je u mně.
    Takovým je radost dát spropitné.

    OdpovědětVymazat
  19. Romano - souhlasím s vámi i s KFP, spropitné a jeho výše má být výrazem uznání za kvalitní servis. Nicméně trvám na zdůvodnění bodu 1, tak jak jsem ho popsal v odpovědi na KFP-ho komentář :)

    OdpovědětVymazat
  20. Taky mám pocit, že se začal množit nevyučený a nezkušený personál, typicky unylá slečna kolem dvaceti, která kolem pětkrát loudavě projde, než mě aspoň vezme na vědomí (i když ji už deset minut hypnotizuji jak kobra králíčka), o úrovni obsluhy nemluvě. To už mě samo o sobě natolik rozladí, že místo dýška bych jí dal nejraději pokutu - nebo střílel.

    OdpovědětVymazat
  21. Možná mám hloupý dotaz, ale pokud je spropitné už zahrnuto v ceně účtu, tzv. "poplatek za obsluhu" (nevím jak se to napíše jednoslovně) tak se již další nedává, že?

    OdpovědětVymazat
  22. Kocour - Víceméně o podobné zkušenosti píšu v "Definujme Pingla" :)

    juk - Spropitné zahrnuté v ceně je IMO nešťastné řešení pro všechny. Vám nedává možnost rozhodnout o tom zda ho dáte a kolik. Personál většinou nedostává víc jak 50% z vybraného. Nemluvě o ztrátě motivace. Je to jen na Vás.

    OdpovědětVymazat
  23. Děkuji Pixymu, měl jsem z článku přesně stejný pocit - ehm, číšník mě nepřijel zdarma pohostit ke mně domů, já si vybral jeho podnik a on se živí tím že budu spokojený - a k dobrému dojmu patří úsměvy na obou stranách, ale jestli se na mě někdo křivě podívá za to že jsem si objednal natřikrát protože si užívám dlouhé menu plné pochutin, tak jdu příště jinam.
    Já můžu, číšník už většinou ne... nezapomínat prosím.

    OdpovědětVymazat
  24. Keff - Chápu, že jsem zcela nedostatečně vysvětlil bod 18.Moje chyba. Pokusím se být konkrétnější. Dám příklad. Sedíte ve společnosti dalších x lidí a objednáte si matonku, obsluha se automaticky zeptá jestli si ještě někdo něco přeje. Nic. Po donesení matonky je tu přání na jedno kafe. Následuje další dotaz jestli je to vše. Ano. Po donesení kávy si další ze společnosti vzpomene, že by rád Colu. Další přání? Ne. Po donesení Coly následuje prosba o ještě jednu Colu. Obsluha donese Colu a hned běží pro ještě jednu kávu. A to celé třeba ještě 5x. Stejně tak únavné jako to po mě číst, to je únavné i pro obsluhu. pixy píše, že zákazník je pán a obsluha je od toho aby obskakovala. Ale, který je ten pán, Vy nebo ti u druhého stolu, nebo všichni? Bohužel málokdy se stane, že jste jediní koho má obsluha v tu danou dobu na starosti. Potřebuje obsloužit i ostatní hosty. Vy jí třeba v ten moment začnete zcela nesmyslně úkolovat a obsluha přestává zvládat náležité obskakování všech. Profesionální obsluha se na Vás nebude křivě dívat, ani Vám nebude za rohem flusat do kafe jen si bude myslet něco o mizerných hostech :)

    OdpovědětVymazat
  25. Dobrý den.

    Při čtení článku jsem si vybavil jednu příhodu.
    Měl jsem před časem setkání v restauraci, ale usnul jsem, takže jsem dorazil na setkání silně rozespalý, usadil se a tupě civěl do lístku. Pak jsem jen zaregistroval, že na mne obsluha hýbe pusou, ale jak jsem byl zabržděný, tak jsem nějak nevnímal. To způsobilo, že se všichni u stolu začali chechtat, ne na celý lokál, ale měli prostě hroznou p*del, že nejsem schopen si ani objednat. Pak servírka dotčeně odešla. Chvíli jsme povídali a všichni se stále bavili mou ospalostí.
    Pak jsem si všiml, že servírka se tváří hrozně nešťastně, tak jsem vstal, došel k baru a zeptal se, zda jí připadá, že bychom se měli ztišit, řekla, že ne, tak jsem se zeptal, zda si mysli, že se smějeme jí. Pokrčila rameny, tak jsem ji ubezpečil, že o ni opravdu nejde. Za pár minut už byla v pohodě, ale od té doby si často všímám, že když se lidé smějí, tak si to obsluhující často vztáhne na sebe a pak je naštvaná, dotčená nebo zlá a nikdo netuší proč a host, často nespravedlivě sbírá cenné body na nominaci nejhoršího hosta roku ;).

    OdpovědětVymazat
  26. ringo - Kolikrát se to stane i naopak. Ale sranda byla, když se to odehraje mezi hosty a ti pak chtějí aby to vyřešil manager restaurace. Loni, když jsem ještě pracoval v restauraci, jsme měli akci "Večeříme s klasiky" :). U jednoho stolu seděla veselá společnost čtyř lidí a u vedlejšího americko-český páreček nabobů, kteří slavili x-té výročí svatby. Oba dva stoly byly známí majitele. Po nějakém čase si mě nechá páreček zavolat s tím, že se jim u druhého stolu smějí a ať s tím koukám něco udělat. Vzhledem k tomu, že nebylo možné okamžitě nastoupit do dění, snažil jsem se nenápadně vypozorovat o co jde. Druhá společnost se sice bavila, ale rozhodně ne na účet stěžovatelů. Vrátil jsem se zpátky k dvojičce, v tu chvíli již notně zpruzelých oslavencu a říkám jim, že se omlouvám, ale že nevidím jediný důvod proč bych měl jejich sousedy okřikovat. V tu chvíli jsem se dozvěděl, že jsem "asshole, manager shit" a že jsem definitivně zruinoval jejich večeři století. Hodili po mě kreditkou a znechuceně odešli. Ještě ten večer, bylo něco kolem 23°° neváhali volat majiteli a stěžovat si na f*cking dumb idiot, shitty restaurant a stupid other customers. Byla to velká "legrace" přesně podle bodu 16

    OdpovědětVymazat
  27. 2 matesola:to zní "dobře". Hned si připadám jako lepší host :-).

    K bodům, myslíte, že bod 2 platí i v obyčejných restauracích?
    Přemýšlel jsem o tom a zjistil jsem, že luxusní restauraci, kde si člověk musí rezervovat stůl se mi ještě nikdy nestalo, aby někdo platil zvlášť a v klasických restauracích mi to připadá jako samozřejmost, a až na pár výjimek jsem se nesetkal s tím, že by obsluha měla potíž rozpočítat položky.
    Tedy kromě států od Slovinska dolů a na východ, kde obsluha, byť milá, zvládá pouze donést jídlo, pití a obdržet částku stejnou nebo vyšší, než je konečná cena na účtence. Na nějaké ententýky nejsou zvědaví.

    OdpovědětVymazat
  28. ringo - jj, máte recht. V běžné restauraci to nevadí, počítá se s tím, ba se na to obsluha i ptá. Měl jsem na mysli právě ten typ podniků se sofistikovanějším druhem obsluhy. U dvou párů to ani tak moc nevadí. Amíci si třeba účet rozpůlí, ale jak platí třeba 4 a více lidí zvlášť a každý třeba kreditkou strašně to zdržuje. Jsou podniky, kde majitel nesnese aby viděl obsluhu, jak píše (rozpočítává) účet na účtenku. Takže zpátky ke kase, původní účet stornovat. Hezky rozmarkovat, do kuchyně nahlásit, že je to domark, aby nevařili znovu atd..

    OdpovědětVymazat
  29. Dovolím si rozvířit diskuzi kolem prvního bodu a záměrně položím poněkud provokativní otázku: dávat vůbec personálu, notabene mizernému, diškréci? Ukažte mi jinou profesi, která má na základě společenských konvencí na tuzéra nárok. Jistě, pár se jich najde, ale s žádným oborem není dávání spropitného tak zautomatizované jako právě v pohostinství. Čím si obsluha v restauracích toto privilegium vysloužila? A hlavně, proč automaticky předpokládá, že dostane něco na přilepšenou (opravdu jsou tak špatně placeni zaměstnavatelem?), a když se tak nestane, vraždí hosta pohledem? Píšete, Matesolo, že „dávat spropitné není povinnost“; onen napjatý výraz na číšníkově obličeji, poté co při placení vyřkl nezakulacenou cifru, mne však utvrzuje o opaku.
    Aby nedošlo k mýlce, spropitné – až na malé výjimky – dávám pravidelně, často i tam, kde si jej obsluha nezaslouží. Ovšem, opět se ptám, kde má toto privilegium kořeny? Já za svou práci, jakkoliv perfektně byla odvedena a klient byl sebespokojenější, nedostal nikdy ani kačku tuzéra…

    OdpovědětVymazat
  30. Jan Tleskač - Už jsem tu odpovídal, že dávat spropitné špatné obsluze je jen na vás. Já osobně, když jsem opravdu nespokojen, tak nedávám nic.Zjednodušeně řečeno, v účtu platíte za jídlo, nápoje + servis a spropitné dáváte jako výraz uznání za obsluhu, která vám přišla svou kvalitou nad rámec zaplaceného. Proto mají třeba stálí hosté, kteří dobře "tipují", vždy o něco lepší služby.
    Historie dávání spropitného je opravdu velmi dlouhá a váže se nejvíc právě na pohostinské služby.
    Už proběhla spousta antidýškových kampaní, ale ty se minuly účinkem. Prostě se nenašla pro motivaci k lepším službám jiná alternativa než prachy :)
    V nákladech na mzdy je se spropitným většinou počítáno. Proto má třeba kuchyňský personál větší mzdy. Jsou restaurace, kde číšník odevzdává ještě procenta z obratu pro pomocný personál a personál baru. Tam se napjatému výrazu v obličeji nedivím :)))
    Jinak celkem kompletní zpracování spropitného, včetně krajových a náboženských zvyklostí je na: http://en.wikipedia.org/wiki/Tipping

    OdpovědětVymazat
  31. Už proběhla spousta antidýškových kampaní, ale ty se minuly účinkem.

    Z šedesátých let pamatuji z restaurací a vináren cedule: NEURÁŽEJTE NÁS ZPROPITNÝM. Vtipálkové tam obvykle tužkou přimalovali vsuvku "MALÝM".

    OdpovědětVymazat
  32. Vtipálkové byli určitě číšnici a tím tak dokázali nadčasovost bodu 1 :)))

    OdpovědětVymazat
  33. myslím, že je pěkně poznat, kdo z nás někdy zkusil dělat v oboru. poznámky typu náš zákazník náš pán to jen dokládají:)

    OdpovědětVymazat
  34. Musim rict, ze je mi asi jedno, jaky jsem host. Je mi to jedno tam, kde je obsluze jedno, jestli si myslim, ze je dobra obsluha...

    OdpovědětVymazat
  35. Asi nejlepší článek o číšníctví jaký jsem četl. Připomíná mi to trochu slovenský počin, který si bere do huby jenom číšniky, už ne hosty http://zaujimavosti.net/gastronomia-jedlo-kuchyna-drink/11-indicii-ze-vas-v-restauracii-neobsluhuje-skutocny-casnik/

    Pořád je možno říct, že i po pěti letech se nic nezměnilo a lidé jsou hovada s prominutím, dělají toho ještě o hodně více, než je tady zmíněno.

    OdpovědětVymazat