13. dubna 2007

Organoleptická analysa, část třetí



Tak jsem zkoušel najít nějakou dostupnou fotku pana Čebiše nebo alespoň vhodný tématický obrázek, ale na síti pusto prázdno. Při vyhledávání jsem narazil na tuto scénku s Boratem z jeho TV show. Když jsem jí viděl vloni poprvé, tak jsem z ní měl málem smrt. Toto je organoleptická analysa v provedení kazacha v Americe. Dejte si jí jako vzorek na úvod a můžeme pokračovat v krasojízdě...

Z minula
již víme, která vína jsou k okusu nevhodná, tak teď je potřeba si ta vhodná pěkně spořádat. Na otázku kolik by mělo být ideálně vzorečků pan Čebiš odpovídá:

"Chceme-li posuzovat vína svědomitě a zapamatovat si dobře dojmy a přitom neunavit smysly, pak omezíme organoleptickou analysu na 20, nejvýše 30 vzorků v jednom sledu"


Já dopuručuji ihned vydělit dvěma :))). Tak jak jsou potom sestaveny vzorky na samotný okus, se naprosto neliší od momentálních praktik. Stejně tak na sklenicích a teplotě není co měnit. Ale co je důležité:

"Vína k posouzení určená buďtež odpočatá, neunavená"


Máme? Ano? Tak hned přejdeme k první fázi a tou je zrak. Takže jestli to s koštérstvím myslíte vážně, tak si prosím připravte své fotoelektrické kolorimetry nebo aspoň Duboscovo kukátko.

"Zvedneme sklenku do výše očí, přibližujeme, vzdalujeme jí, zdvíháme, snižujeme, díváme se na víno shora dolů, zdola nahoru, sklenku nakláníme, lehce vínem zatočíme, dávajíce působit světelným paprskům tak, abychom získali správný dojem o stupni jasnosti, o intensitě barevnosti a svítivé hře odlesků. Čistota, čirost, jas, lesk, jiskra a krystal dokazují, že víno je zdravé; bývá také vyzrálé a na vzduchu trvanlivé"



Důležité je také vědět že letošník, řezák, bývá mléčně zakalen a burčák je slepý a má dunajskou barvu.
Jak je u Čebiše zvykem, následuje dvoustránkový výpis všech možných kalů, slepot a nemocných nádechů. Tak zkusím tentokrát vyhmátnout to něco málo optimistického.

"Mladá vína jsou světlá, skoro bezbarvá, často s něžným zelenkavým nádechem, barvy mořské vody. Půvab zeleného mládí platí i u vína. "
"Stupnice červených vín začíná barvou světle červenou, narůžovělou, růžovou, bleďákem, ryšákem, vínem liškavým."
A končí holubí krví :)
"Ještě jedno poučení skýtá nám oko.
Na stáří vína usuzujeme také podle toho, jak se nám víno ve sklenici pohybuje. Víno mladé je ve sklence pohyblivé a živé. Váhavost při pohybu a mastná, glycerinová stopa na skle svědčí o víně plném, starém, alkoholickém, sladkém.
Zdravé, lehké a jednoduché víno odkapává v malých kapkách, kdežto silné, tělnaté, alkoholické víno tvoří kapky velké. Kdybychom lili víno do středu sklenice z výšky, jak to bývá zvykem ve Švýcarsku s vínem z kantonu neuenburského, aby z kysličníku uhličitého utvořilo oblíbenou hvězdu (mylný důkaz, že víno je dobré jakosti), zjistili bychom, že pěna mizí, shoří velmi rychle u vín těžkých a alkoholických, pomaleji u vín lehkých a slabých a že se nejdéle drží na stěně sklenky u vín zakalených, bohatých bílkovinami nebo s příznakem nemoci."


Jak jinak, zase nemoc :)

Minule jsem končil hanlivými výrazy pro velmi kyselá vína, tak bych to rád pro úplnost doplnil o úryvek z jedné básně:

Bomstské však vrchol šťovíků všech jesti.
To "víno" králem octových je trestí,
i šalvostr je proti němu vodička.
Ukápne-li ho na stůl kapička,
propálí celým domem díru,
v platině řádí jak v ementálském sýru.
Dokážeš-li ho sklenku v hrdlo vlít,
strhá ti střeva hůř než ekrasit.




Příště nás čeká plno sirek, prků, kozlů a také pár květinových buketů....ČICH

2 komentáře:

  1. !!!!! .) frč čebiš rulez!!! celá třída chce pokračování!

    OdpovědětVymazat
  2. Tak dostanou pondělní přídavek. Čichová část je obvzlášť vypečená :).
    Doufám, že se autor neobrací v hrobě za moje brutální vytrhávání z kontextu.

    OdpovědětVymazat