22. května 2007

Ostroviny od Jednorožce


Jsem líný a zvídavý. K smrti rád bych jen cestoval, poznával nové kraje a gastronomie, ale dostanu se tak akorát na sobotní výlet do Vyžlovky nebo jednou ročně do Chile. Lenost se zase projevuje tak, že ačkoliv vím že se hodí malý update blogu, zmůžu se jen na tupé sezení před monitorem a bez cíle brouzdám.

Nedávno mě napadlo, jak tyto své dvě dominantní vlastnosti zužitkovat a oslovil jsem Mr.Jednorožce a po jeho souhlasu jsem ho delegoval za svou britskou informační gastro-spojku. Dnes dorazil první plod a já doufám, že máme nachystáno na pěknou, občasně-pravidelnou spolupráci...


Great British Menu

V místní televizi (BBC2) právě probíhá soutěž o to, najít čtyři kuchaře, kteří by pak v létě representovali Británii na gala recepci ve Francii. Budou tam přítomni, krom obvyklých papalášů a vyžírků i hvězdy francouzského kulinárního umění. Jde tedy o dost velkou prestiž.

Celá soutěž je příjemně rozvleklá, přes několik týdnů. Na startovní čáře se octlo 14 kuchtíků. Jak tito byli vybráni, není diváku sděleno.
Postupnou eliminací jde o to, vybrat čtyři gentlemany (ano, je to tentokrát výlučně pánská záležitost): Jeden bude mít na starost Starter, první chod. Druhý udělá Fish Course, rybí chod. Třetí v pořadí bude mít na starost Main Course, hlavní jídlo. A nakonec ovšem Dessert, moučník.
Vše musí být jejich vlastní výtvory a měly by být typicky "britské".

Tato britskost je sama předmětem četných sporů a diskusí během filmovaných příprav a vaření - mnoho postupů i pojmenování je u nás převzato právě z Francie a z francouzštiny. Ale jak známo, televize miluje rozpory a rozepře; zlé jazyky dokonce trvrdí, že je nejen vyhledává, ale sama uměle vytváří. Nebo alespoň přilévá oleje do už plamenem hořící pánve. Je o čem kecat.

Celková neuspěchanost programu umožňuje začlenit vesměs zajímavé výlety kuchařů ke zdrojům jejich surovin. Vidíme tak v akci rybáře a prodejce ryb (fishmongers). Chovatele kuřat, kachen a nebo prasat poskytující co nejlepší možné a přirozené životní podmínky svým svěřencům. Kuchaři si žoviálně potřásají rukama s ovčáky a farmáři starajícími se o svá stáda. Nasazují si síťky na vlasy při návštěvách tradičních výrobců sýrů. Žertují při mačkání padaných jablek na kvašený mošt zvaný cider. Neuspěchanost je (s vyjímkou darů moře!) všude vyzvedávána jako přednost. Na uleželost, dozrálost nelze tlačit. Zkratky nejsou. Dočkej času…

Výtvory kuchtíků jsou posléze posuzovány tříčlenou porotou. Myslím si, že je vybraná dobře. Nepůsobí pompézně a všichni z nich očividně ví, o čem hovoří.

V jednom bodě ale program prudce uklouzává po nedbale odložené banánové slupce, či na zem upadlém stonku vařeného chřestu. Nebo na "okra", nejmazlavější a nejklužští zelenině vůbec. Padá na ústa. Žádá nás, diváky, abychom telefonicky hlasovali, který ze tří pokrmů vybraných porotou (v kategorii Starter, Fish Course, etc.), by měl zvítězit.
Poplatky za telefonické připojení nejsou v tomto případě astronomické (leč - existují). Nejde tedy o pouhé cynické dojení peněz. Jde o neméně cynickou atrapu "divácké zúčastněnosti". Ilusi demokracie.

Říká se nelichotivě o nás Britech, že prý jíme převážně očima. BBC tomu dává za pravdu. Pro pánajána, jak mohu hodnotit pokrm mně předložený na obrazovce televize? Bez doteku? Bez čichu? Bez ochutnání??
Je to jedna slabina celkem informativního programu...

-Jednorožec-


Osobně už vidím jak se co nevidět dočkám nového pořadu, třeba "Vařando, kuchtím pro tebe", a já budu mít možnost sledovat nějaký novácký gesicht jak bojuje o účast na Galarecepci ve Francii se svým zaručeně domacím Smažákem.

16 komentářů:

  1. tož vitajte na druhé straně ;)

    přirovnání k česku se samo nabízí... myslím, že prozatím by to bylo naprosto bez šance - zformovat reprezentativní národní kuchyni natož s ohledem na regiony a místní produkty.

    http://www.bbc.co.uk/food/tv_and_radio/menu_index.shtml

    OdpovědětVymazat
  2. k tomu odkazu jsem chtěl ještě nco poznamenta, ale odeslal jsem to předčasně. je tam pěkný přehled receptů i regionů z minulých ročníků... docela zajímavý studijní materiál!

    (a to bysme naši gastronomockoi identitu potřebovali pozvednout ještě více než ostrované ;))

    OdpovědětVymazat
  3. Díkec za odkaz na BBC stránky - nevěděl jsem o nich! [rdí se až po roh]. Minulý ročník byl zatím pouze jeden, vítězi loni vařili pro naší kvínu, která slavila sedmdesátiny.

    Proč "prozatím by to bylo naprosto bez šance - zformovat reprezentativní národní kuchyni"? Jak říkala moje dobrá máti: "Všechno jde, když se chce." Where there is a will is a way. Ovšem musel by to někdo v Čechách začít. Porota by se už našla sama. :-)

    Nevím, zdali má BBC na tento formát kopyrajt? Letos jedou podle úplně stejného scénáře, jako loni. Buď se to tak osvědčilo a nebo jsou tak líní či šetrní.

    OdpovědětVymazat
  4. Jednorožec - Proč "prozatím by to bylo naprosto bez šance - zformovat reprezentativní národní kuchyni"?
    Někdy si myslím, že by to snad i šlo. Jen co ale vytáhnu paty z města a jdu se někam najíst, okamžitě upadám do deprese. Jó takhle R.S.pořad o nejlepší zabijačku to by snad šlo. Teď momentálně platí "Co čech, to tanečník nebo vyměněná manželka."
    Po přečtení tohoto reportu se mi taky nálada nezlepšila :)

    OdpovědětVymazat
  5. proč "prozatím by to bylo naprosto bez šance - zformovat reprezentativní národní kuchyni"?

    no ono by to možná i "šlo" ;) ale najít v každém kraji specialitu která stojí za to a ještě k tomu v tom kraji najít pro ni prvotřídní suroviny (alespoň tak jsem pochopil zadání GBM)- to už podle mně v současnosti nelze. leda s odřenýma ušima nebo s kompromisy :)

    pro hrubou představu doporučuji kouknout na http://www.akc.cz/ (->soutežní týmy->národní tým) a jejich reporty z reprezentačních akcí, je to tam včetně menu (http://www.akc.cz/akc/akce/singapore06.htm).

    oni sice nemusí sestavovat menu dle zemí, ale je to alespoň pro insightful náhled, čeho jsou schopny ty naše špičky ;))

    ale nic nebudu držkovat, na toto téma sám něco chystám, uvidíme...

    OdpovědětVymazat
  6. ad Šárčin skvělý report:

    původně jsem tam měl jet taky, ale pracovní okolnosti mne toho zklamání uchránily...

    jedna komentující na cuketce ale správně podotkla, že snaha se taky cení ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Když tak přemýšlím o prezentaci tradiční české kuchyně, napadá mě jediné: není českým zvykem menu poskládat tak, aby se jídlo zahájilo lehkým (nápaditým) salátem, hlavní chod se mnohdy vyznačuje méně kvalitním masem a bohužel průměrný český strávník hodnotí restauraci dle velikosti porce! Čím větší porce na talíři, tím lepší pochvala pro kuchaře. To je pro mě naprostá šílenost. Česká tradiční kuchyně by se musela nejprve "zkvalitnit" - což v silách kuchaře je naprosto vždy! Začala bych u zkrácení jídelníčku a u nákupu fakt čerstvých surovin. Potom získat trochu na francouzském charmu a italské lehkosti. Též je nutné podotknout, že každé jídlo není vhodné "zapíjet pivem", což gurmán ví, ale 3/4 českého národa si s tím hlavu neláme. Obsluhující personál v průměrné restauraci by mohl vědět, že není jen víno "bílé" a "červené" :-) - dotaz na značku rozlévaného vína je velmi často zaskočí. Samozřejmě hovořím jen o běžných restauračních provozech, ale právě na těch se pozná gastronomická úroveň národa. Řekla bych, že v současné době je to věc opravdu žalostná. Pár zajímavostí z tradiční české kuchyně chystám pro svůj www.dolcevita.blog.cz, ale prvním krokem by měla být ta snaha o odlehčení celého toho českého vaření (moře mouky, smetany, slaniny, sádla, nekvalitní oleje) a přestat ignorovat čerstvou zeleninu. Ovšem nic není nemožné, při troše snahy by se dalo něco zajímavého vykřesat i z té naší chutné české kuchyně. Omráčit svět se nám asi v současné době nepovede.

    Mimochodem - výborný článek se žhavou tématikou :-) omlouvám se za svůj předlouhý komentář, ale za českou kuchyni se prostě musí bojovat. Ona stojí za to, i když má ty své mouchy, které je třeba vychytat.

    Šárka (DolceVita)

    OdpovědětVymazat
  8. Dobrý den Šárko,
    Vám nelze jinak, než dát za pravdu. Přesně jak popisujete, byli jsme s přítelkyní na sobotním výletě a ptáme se domorodce, kam by nám doporučil jít na oběd. Nabídl dvě možnosti. Jednu novou restauraci, dle jeho slov s velkým výběrem minutek na grilu, ale dražší a druhou tu si prý nemáme nechat ujít, protože tam mají obrovský porce. Nakoukli jsme do obou a nešli ani do jedné.
    Můj táta se ve svých, nebo jím vedených restauracích snažil o resuscitaci staročeské kuchyně a měl s tím nemalý úspěch....u cizinců :(
    Teď je ve své, doufám už poslední :))) venkovské hospodě nucen dělat smažáky, tataráky, šopáky. Prostě mi přijde, že nikdo o nic moc víc ani nestojí. Pan Klíma ve své Hostovce pořád zdůrazňuje, "dejte hostům co chtějí." Já mám pocit, že právě to se tady děje skoro beze zbytku. Právě proto ta tláča a klobásy na Vámi zmiňovaných slavnostech. Dáváme hostům co chtějí a chtějí toho zatraceně málo, ale hlavně toho musí být hodně a s pivem. Strašně těžko budeme dohánět okolní svět, když to není už přímo fixnuté v rodinách. Kolikrát nedělní oběd = happy meal u McD, nebo návštěva pizzerie.
    Mám před sebou, takovou publikaci "Talent & Profesionalita", která obnáší 33 receptů od 11-ti členů AKC. Dostal jsem jí k vánocům od jednoho z kluků v akci. Každý tam prezentuje svou představu moderního menu a má to šmrnc. Mám pocit, že s touhle partou, by ten soutěžní pořad nemusel být vůbec průšvih...

    OdpovědětVymazat
  9. K povzdechům Šárky, Matesoly a pana C nad situací v Čechách:
    Jeden nesmí podlehnout ilusi, že celkový stav kulinární uvědomělosti je v Anglii či v UK nějak zvlášť vysoký. My se tady a na podobných blozích bavíme o jídle a pití, protože nás to zajímá. Průměrný občan má svůj "list of priorities" poněkud jiný a při výběru potravin k vaření či při výběru restaurace se orientuje převážně cenou, případně tím, co do něj v mezerách mezi jeho oblíbenými programy nahustila televisní reklama.

    Podobně je zde obdoba "nebe a dudy" mezi hlavním městem a "venkovem". Mnozí z kuchařů representující ve výše uvedeném programu Severní Anglii, atp. pouze z těchto regiónů pocházejí. Působí v Londýně, kde jsou zákazníci - a dodavatelé.

    Uzavřu na optimistické notě: Když jsem, skoro před 40ti lety, přišel do Anglie, byla zde prakticky kulinární poušť. Olivový olej se dostal koupit v drogerii, v malých flaštičkách a určený k odstranění nahromaděného ušního vosku. To jen pro malou ilustraci.
    Pomaloučku, polehoučku se situace lepšila. Mám za to, že zde značnou roli hrálo větší a lacinější cestování Britů "za moře", do Francie, Itálie, Španělska, Řecka. Oliváč, různé salámy a sýry už pak nebyly tak exotické a netvrdly prodavačům na policích obchodů.

    V posledních letech se to tu pohnulo opravdu mílovými kroky. Sortiment ve kšeftech je stále širší, včetně "Organic" (u vás Bio) potravin. Dle mého Jamie Oliver a jemu podobní sehráli positivní roli. Informovanost vzrůstá. Vaření a zájem o jídlo a pití je "cool".

    OdpovědětVymazat
  10. matesola: Souhlasím, průšvih by to být nemusel :-) Faktem zůstává, že „Kluci v akci“ nepředvádějí „žádný slabý odvar“ kuchařského řemesla, ale opravdu solidní „vývar“ s názorným příkladem, jak se k vaření postavit profesionálně & s humorem. Dokáží dodat sebedůvěru laikovi a těm zkušenějším sem tam hodí chutnou morkovou kost :-) Názory na tento pořad se různí, ale já za sebe „jsem pro“. Ten pořad je prostě „cool“ a oslovit by měl hlavně tu mladší generaci. Nechť vaření je hrou! – tento úkol si pořad plní s bravurou.

    Šárka (DolceVita)

    OdpovědětVymazat
  11. Šárka (DolceVita)24. května 2007 21:15

    Jednorožec: Moc hezky popsaný realistický pohled na celou věc bez zbytečného zaujetí a netrpělivosti :-) Musím přiznat, že nic nejde tak rychle a je třeba vyčkat a na celou věc se dívat drobnohledem. Když se na to i já podívám nezaujatě, tak musím říct, že je úžasné, když se dnes rozhodnu pro domácí přípravu např. „japonského sushi“ – problém s tím mít nebudu! Suroviny jsou dostupné ve velmi dobré kvalitě opravdu všem. Gurmán se i v malé české zemi vyřádí solidně ve své domácí kuchyni. To vážně není zas tak k zahození a poslední dobou zjišťuji, že kvalitních restaurantů přibývá. Též oceňuji, že si z „ciziny“ přivážím čím dál méně surovin, které bych zde nesehnala. Na celé věci je třeba vidět i to pozitivní. Jednoznačně se to za posledních pár let zlepšilo a srovnávat nesrovnatelné skutečně nejde! Díky za ta moudrá slova, která dokázala usměrnit mou (i cizí) netrpělivost. Zvyk je železná košile a ta se opravdu jen těžko odhazuje. Dnes jsem si ulovila zajímavý gurmánský zážitek – budu muset napsat nějaký report, abych se o něj mohla rozdělit :-) V posledních dnech mám štěstí na dobré restaurace i mimo Prahu.

    OdpovědětVymazat
  12. Šárko - Na kluky v akci po rozpačitém začátku plném hledání sama sebe, nedám dopustit:
    1. Dá se podle nich vařit.
    2. Pobaví.
    3. Pobaví tak až mi spadne čelist. viz. Aprílová
    V tomto díle zaměřeném na bylinky mi přijde, že došlo i na jejich kouření ;)

    OdpovědětVymazat
  13. kulinarsky zazitek meho manzela pri pracovnim pobytu v Anglii: Nadsene vesli do restaurace, ktera v ten den nabizela Coq au vin!Nadsene si tento chutny pokrm objednali, nadsene uvitali kuchare, ktery osobne prinesl ke stolu plne talire a s hruzou v ocich ho sledovali kdyz pecene kure pred nimi zalil cervenym vinem!! Tot pravy Coq au vin a la Angleterre :-))

    OdpovědětVymazat
  14. Šárka (DolceVita)26. května 2007 22:30

    matesola - Aprílovou jsem neviděla, tak to v zájmu vlastního pobavení napravím. Za naservírovaný odkaz díky ;)


    Bali ;) napadá mě, zda nebyl náhodou apríl? Tipuji to na anglický humor :-)) Na druhou stranu: takový zážitek se nepovede každý den. Plyne z toho poučení - dát si příště místní specialitu, eliminuje to riziko překvapení :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Bali - Cook který takto připravil Coq byl určitě nějaký Cock :)

    OdpovědětVymazat