23. května 2007

Problematický host 2

Stane se že se nedaří, není třeba ta pravá sezóna a hospoda je prázdná. V tom případě je kolikrát lepší nečekat až na zavíračku a zabalit kšeft dřív. Může se totiž klidně stát, že ten kdo nakonec dorazí bude typický

"Un Visiteur Problematique."

Někdy začátkem devadesátých let jsem pracoval v jedné restauraci v blízkém sousedství hotelu Atrium (nyní Hilton). Jedné ospalé letní neděle k nám na večeři dorazila trojice hostů. Impozantní francouz s mrožím knírem, jeho česká přítelkyně-tlumočnice a takový nenápadný, nemluvný pán, bratr té slečny. Jelikož restaurace zela prázdnotou nechal jsem je vybrat kam by se rádi posadili a francouz zvolil stůl úplně vzadu u zurčící fontánky. Nastartovali jsme kuchyň, převzali objednávku, zanesli aperitiv a posléze donášíme objednané předkrmy. Zuřivé mávání mě přivádí zpět k jejich stolu.
"Kluk, šel sem, tady lítá la muš, já nic neplatit!" povídá mrož.
Restaurace měla klima jednotku v té době za strašný peníze takže jsme nemuseli mít otevřená okna, ale nějak se nám tam jedna muška dostala a zabydlela se u vody.
"Omlouvám se, ale pochopte prosím, je léto a vy sedíte u fontánky a ta ty mouchy asi přitahuje. Mohu vám nabídnout nějaký jiný stůl?", snažím se nabídnout rozumné řešení.
"Né já se nechtít stěchovat, já neplatit, rosumíš?" odpovídá a usmívá se.
Tak se směju na oplátku a stojím tam jak trouba. Pán se nahne ke své přítelkyni a něco jí rychle francouzsky povídá.
"Máte se přestat usmívat jak idiot, my se nikam stěhovat nebudeme a rozlučte se s penězi" briskně překládá.
Pokrčím rameny a odcházím zpět do zázemí, abych se poradil se svým o mnoho zkušenějším kolegou.
"Dělaj si z tebe akorát srandu, tak jim připravíme kanadičku" povídá a jde navlíkat plechovky od džusu na špagátek, že jim ho pak přivážeme za auto.
No bylo horko a nás napadaly akorát ptákoviny.
Za chvíli donášíme hlavní jídlo a situace se na chlup opakuje.
"La muš, já neplatit, rosumíííš" brumlá frantík pod fousy.
Sakra to už je trapný, nehledě na to, že já tu jejich imaginární mouchu vůbec nevidím.Zachovávám profesionální dekórum, popřeji dobrou chuť i bon appétit a ještě jednou pro sichr nabízím jiný stůl.
"Neplatit...la muš... vazi, vazi" slyším kolovrátek v zádech.
"Lubore, čuju problém, tohle nedopadne dobře, oni to myslí vážně."
"Kdyby byli opravdu naštvaný, tak už jsou dávno pryč" snaží se mě uklidnit, ale pro jistotu jde zamknout dveře. Stejně, už je jen pár minut do zavíračky.
Jdu sklidit ze stolu, ale ani se neptám jak chutnalo, odpověď už stejně znám.
Byl to takový zvláštní pocit, kdy jsem opravdu nevěděl, jak to myslí. Když jsem nebyl u stolu, tak se skvěle bavili. Kdybych byl tenkrát přesvědčen, že je to vážně asi bych jim udělal nějakou slevu a s omluvou je vypakoval. No uvidíme.
K mému překvapení si objednávají ještě sýry, dezert, kávu a rundu Henessy.
"Vidíš, kdyby to mysleli vážně, tak jsou nakvašený, to bude v pohodě" mýlí se Lubor.
V ruce držím desky s účtem na 1260,-Kčs. a čekám na pokyn. Najednou se společnost zvedá a aniž by nám věnovali jeden jediný pohled, míří k zamčeným dveřím.
"Fofrem to odemkněte, tady pán přece jasně řekl, že nic platit nebudem" řve na mě arogantně slečna.
"No tak to by dost dobře nešlo, večeři jste zkonzumovali a já vám nabízel řešení. Teď vám mohu nabídnout deset procent slevu, ale na zaplacení musím trvat" snažím se stále diplomaticky.
"To nás vůbec nezajímá, my jsme jasně hlásili, že platit nebudeme" mele si svou a do toho se frantík vehementně dožaduje překladu,
"So to žíká, so žíká kluk?"
Mezitím poznamenávám, že jsem to měl tušit dřív, když je pán francouz. Na to se mi dostává odpovědi od české madam,
"Co si o sobě myslíš, ty zas*anej čechu?"
Situace houstne a kolega jde volat policii.
Je vždycky "sranda" pozorovat ten jejich nástup. Nevím jak to dělají, ale skoro vždy, když jsem byl nucen použít jejich služeb, je to jak z blbýho filmu. Přijede auťák následuje obří smyk a ještě v pohybu vyskakuje kompletní osádka s odjištěnými pouzdry. Asi jsem měl volit při žádosti o zásah jiná slova než "diskrétnost" a "nenápadně".
No nic, v tomto případě se taková razance docela hodila. Na chodníku se pak odehrává zdlouhavé a plané dohadování nad doklady totožnosti a hledá se účet, který již někdo z hostů stačil stopit. Do situace se vkládá ještě jedna okolojedoucí čtyřčlenná posádka policie a konečně se zjevivší italský spolumajitel.
Rozestavení na hřišti je momentálně 3 hosté - 3 za restauraci - 8 policajtů. Ital se česky dožaduje vysvětlení co se děje a odpovídá mu francouz taky česky. Problém se mění v zábavu k popukání.
"Ty musiš zaplatit" rozčiluje se ital.
"Máš v hospoda chodně la muš, já neplatit" kontruje frank.
"Ty chned zaplať, blbešek"
"Já blbešek, to ty blbešek, ty magór"
Velitel zásahu utíná zábavu v nejlepším a je na něm vidět, že mu dochází trpělivost. Naprosto profesionálně se nám snaží zprostředkovat úhradu, ale francouz je jak pominutý a omílá pořád to samé. Najednou je hlavou na haubně policajního auta a má ruce v poutech. Uf, tomu říkám velmi rychlý zvrat. Zadržený je rván do vozu, přitom křičí jak podsvinče a já jen zírám (jako konec konců celý večer). Když odstartovali a dostali se na úroveň zaparkovaného auta, které patřilo hostům, přibíhá češka a otvírá zadní dveře a vysvobozuje svého milého vězně. Dostává pendrekem přes ruce a ječí o pomoc. Chudák její bratr, do té doby naprosto neutrální postava běží do situace s pokřikem,
"Přece nebudete bít ženu !" a dostává strašnou nakládačku.
Vzápětí je naložen ke svému "švagrovi" a mizí někam na služebnu. Na chodníku zůstává opuštěná milenka a sestra a syčí na nás jedy. Za chviličku sedá do Renaultu a za rachotu přivázaných plechovek odjíždí.
"Máš to číslo Lubore?"
"Mám"
"Tak jdem volat"
Uznejte, že by od nás nebylo zodpovědné abychom nechali po městě jezdit opilou ženu s vyplaveným adrenalinem.
V pondělí ráno se dostavila v doprovodu jednoho z policajtu a předala nám dlužnou částku. Bez tipu samozřejmě. Během následujících týdnů jsem byl ještě dvakrát předvolán na místní stanici v Benediktské ulici k podání svědecké vypovědi. Bylo mi dovoleno nahlédnout do výpovědí těch tří a uznale musím konstatovat, že bratr vypověděl vše přesně tak jak se stalo a jak jsem se to snažil popsat i já vám.

Až si jednou otevřu ve Wiki výklad hesla "Dělat z komára (mouchy) velblouda", přeju si aby tam byla i tahle historka.

24 komentářů:

  1. paja-ostrovanka23. května 2007 8:03

    vyborna historka!! fakt jsem se strasne nasmala!!

    OdpovědětVymazat
  2. Hezký článek, gratuluji.

    - Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Ondrej - GurmetKlub.cz23. května 2007 10:54

    Super! Jednim dechem az do konce :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Dík. Ještě jsem zapomněl dodat, že francouz byl architekt hotelu Hilton (Atrium)...asi zkrat z přepracování :)

    OdpovědětVymazat
  5. poslouchej kluk! hodně dobry!... a že posilam la muš, pro česki policajt :))

    OdpovědětVymazat
  6. pan c. - Za ten čistý zásah spíš zasloužili něco cucat, bumbat, kusat a kužit :))

    OdpovědětVymazat
  7. C'est une histoire croustillante! Já moc, moc smal! Tchéska police topra police :D

    OdpovědětVymazat
  8. Je tedy možné, že ta nakládačka byla za projekt hotelu Atrium? :)

    OdpovědětVymazat
  9. Máte opravdu veselé povolání... té legrace, co tam užijete :-).
    Ale takhle z druhé ruky je to asi veselejší než naživo.

    OdpovědětVymazat
  10. rushide - Se vším možným respektem k zasahujícím, si myslím, že to nebyli nějací velcí estéti ;)

    OdpovědětVymazat
  11. ringo - Jak už jsem psal kdysi Ostrovance. Je šlus... V pohostinství pracuji už jen jako dodavatel vín a je to obrovská úúúleva :)

    OdpovědětVymazat
  12. po dobrem obede bych mela nechat zaludek odpocivat a ne ho mohutne natrasat smichem!To muze napsat jen sam zivot!
    Musim to prelozit memu manzilkovi, ten asi dotycneho zna, jelikoz je jednim ze sefu co Atrium staveli. A verim tomu, ze i dotycnou restauraci zna. Uf, nastesti muj manza nema knira!

    OdpovědětVymazat
  13. Re:Uf, nastesti muj manza nema knira!

    Ani když chodí inkognítko s českými tlumočnicemi na pozdní večeře? :-))

    OdpovědětVymazat
  14. Než se člověk dostane zpátky k PC, už to někdo napíše za něj ;) . Takže přidávám se k jednorožcově otázce...
    Jen ještě pár indícii pro lepší rozpomenutí se. Událost se stala v létě 92 a bylo to v restauraci "U Klimenta" v Klimentské ulici.

    OdpovědětVymazat
  15. teeeda, dostane nuz na krk!!!

    OdpovědětVymazat
  16. Re: teeeda, dostane nuz na krk!!!
    Lze pak jen doufat, že nůž bude, jako knír, z půjčovny divadelních rekvizit.

    OdpovědětVymazat
  17. Bali - s tím nožem opatrně. Je to už nějaký pátek a já si myslím, že tenkrát dostal pořádně za vyučenou a bude si to pamatovat. Tak se na něj už nezlobte :)))

    OdpovědětVymazat
  18. :-) knir neknir, muj manza by toto nikdy neudelal, neni totiz pako ;-)

    OdpovědětVymazat
  19. Bali - to je jasný, že to nebyl Váš muž. Ale je mu to aspoň nějak povědomé? Ví o kterého kolegu by mohlo jít? Měl tenkrát Renaulta 25 barvy "Bordeaux" :)))

    OdpovědětVymazat
  20. pry nevi, a jestli to byl opravdu architekt? Samo by ho ted pry zajimalo co to bylo za CON :-))

    OdpovědětVymazat
  21. Bali - ta "madame" tvrdila poldům, že to je hlavní architekt. Tak nevím...

    OdpovědětVymazat
  22. to asi aby se zeleni muzicci zalekli :-)
    Jeste se pozeptam byvalych kolegu az se vratim domu.

    OdpovědětVymazat
  23. Jsem sice o tri roky v zad, ale toto je proste skvela historka a ja se hazky od srdce zasmal, za coz vam dekuji ;-)

    OdpovědětVymazat
  24. Po "přece nebudete bít ženu" jsme tu všichni spadli pod stůl :-D

    OdpovědětVymazat