13. srpna 2007

...na kraji města

Krásné odpoledne na Okoři. Šlapeme po červený, hazíme psovi stovky klacků a jíme hrušky, které vypadly jedné okolojedoucí mamince z hromádky v síťce pod kočárkem. Ještě kafe na zahrádce a návrat domů. K večeři budou řízky.

"Sakra", brzdím.

"Co se tam vepředu děje?"

Na chomutovský za letištěm směrem na Řepy, stojí v pravým pruhu rozblikanej Tranzit tak zvláštně naštorc a u něj pobíhá kluk s mobilem na uchu. Zkoušíme ho objet zprava přesně v místě kde je sjezd z Terminálu - Jih.

"Můžete mi pomoct, prosím vás. Kolega omdlel za volantem a nehejbe se. Já právě volám sanitku" křičí do auta před námi, které ani nezastavuje a odjíždí.

Nikdy jsem nevěděl jak přesně se zachovám, až se dostanu do situace, kdy bude potřeba jít pomoct cizímu člověku. Půjdu? Nebo taky budu dělat, že nic nevidím a pomažu pryč.

Nepřemýšlím, nechávám auto blbě v zaváděcím pruhu a letíme k Tranzitu.

"Co se stalo?" ptám se.

"S kolegou jedeme do práce a on najednou povídá že je mu špatně a zhroutil se," odpovídá mi vyděšeně.

Koukám na staršího muže
v bezvědomí za volantem, jak nohama zaklíněnej u pedálů, tak strašidelně, občas, jakoby lapne po dechu.

Beru si od kluka, kterej šokem sotva stál na nohou mobil, abych se domluvil s dispečerkou záchranky co máme dělat.

Upřesňuji naší polohu a popisuju jí stav pána na sedačce.

"Okamžitě ho dostaňte z auta!" "Ať si někdo sedne za něj a drží mu hlavu v záklonu a opatrně ho vyndejte a položte na silnici. " "Hned!"

Předávám mobil přítelkyni, která si zároveň sedá za řidiče a drží mu hlavu. S jeho kolegou se mu snažíme vyprostit nohy a pokládáme ho na sedačku.

"Řekni jí, že už ho máme odepnutýho, položenýho na sedačce a že ho vyndaváme z auta."
"Co máme dělat teď?"

Opatrně ho pokládáme na silnici a já čekám na instrukce, které mám okamžitě.

"Máš mu začít masírovat srdce." "Prej rychle, dvakrát za vteřinu a aspoň pět centimetrů do hloubky."

Tak u něj klečím, uprostřed dálnice a masíruju jak blázen. Pot ze mě leje a já se modlím, aby to do nás někdo zezadu nenapálil a abych už hlavně slyšel houkačku.
Po chvilce u nás zastavuje ještě jedno auto a jeho řidič mě hned jde střídat v masírování.
Kluk z Tranzitu tam jen stojí opodál, klepe se a omlouvá, že nemůže masírovat.
Vůbec se na něj nezlobím, protože v rámci možností udělal maximum a hlavně už na to nejsme sami.

Za další dvě minuty doráží sanitka a kolem pána vzniká miniaturní nemocnice. Během chvilky je napojen na EKG a ventilaci. Saniťák ode mě přebírá masírování a já se snažím aspoň nepřekážet. Nevím proč, ale pořád čekám, kdy zakucká, otevře oči a bude se ptát kde je. Prostě stejně jako u někoho kdo omdlel. Ne a ne mi dojít, že tohle je větší průser.
Přijíždí další sanitka a na pomoc přibíhají další dva saniťáci.

Pak sedím na zadním sedadle v Tranzitu, držím kapačku s fýzákem a sleduju boj o život, který probíhá pode mnou. Adrenalinové injekce, pískání ventilace, elektrošoky, další injekce...snažím se to moc nevnímat a očima fixuju monitor přenosnýho EKG, abych tam viděl něco jiného než tu divně, jen neznatelně trhanou čáru, vždy když na okamžik přestanou s masáží.

Po deseti minutách je pán asi stabilizován, naložen do sanitky a fofrem odjíždí do Vojenské nemocnice.

Mladý doktor, který celou resuscitaci vedl s naprosto ledovým klidem a profesionalitou, nám děkuje za laickou snahu. Nicméně konstatuje, že stav je samozřejmě kritický a netroufá si odhadnout jak to dopadne, hlavně co se týká poškození mozku...

Jedeme domů asi dvacítkou, hodně zaražený.

"Víš co bych chtěl?" ptám se po chvíli přítelkyně.

"Aby, kdyby se mi nedejbože mělo stát něco podobnýho, byl u mě někdo, jako ten jeho kolega."
Aniž měl řidičák, tak ani nevím jak, zastavil to auto a okamžitě sehnal pomoc.
(Tranzita jsem potom ještě přeparkoval o kus dál do odstavnýho pruhu)

"A aby byla na dispečinku, taky taková ženská jako dneska, vlastně jenom díky ní jsme ho aspoň nějak udrželi na živu."

Oba pak mlčíme a v duchu držíme palce uplně neznámýmu chlapovi, s kterým jsme se předtím nikdy neviděli, nebo nebavili, zato jsme ho viděli umírat...

17 komentářů:

  1. paja-ostrovanka13. srpna 2007 8:57

    ufff... to je teda prihoda. tak drzim palce neznamymu chlapikovi s vama

    OdpovědětVymazat
  2. Behal mi mraz po zadech! Gratuluju a teda, jsi frajer a mas bod!

    Totez k pritelkyni! I k tomu klukovi.

    OdpovědětVymazat
  3. snad to bude příhoda s dobrým koncem...

    OdpovědětVymazat
  4. Možná se to zdá jako samozřejmost, ale ze zkušenosti vím že ne! To že jsi pomohl není nic malého a na českých silnicích jev opravdu hrdinský! ;-) V takových situací najdete víc čumilů než lidí ochotných pomoc. V podobných případech lidem co mi pak děkuji za pomoc říkám neděkujte, pamatujte až uvidíte někoho v nouzi to je vaše příležitost jak poděkovat za pomoc!

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to je síla! Máte můj obdiv i ten pán, kterej zastavil u Vás! Snad to dobře dopadlo, držím palce

    OdpovědětVymazat
  6. Panejo! Dost intenzivni zazitek, smekam pred tvoji reakci.

    OdpovědětVymazat
  7. člověk by řekl, že je to naprosto samozřejmá reakce, ale opravdu není!! Lidé jsou lhostejní a také se bojí, že by pomoc neuměli poskytnout.
    Jsi chlapík ;-)!!

    OdpovědětVymazat
  8. Jsem z toho naměkko a omlouvám si to tím, že nějak ubývá příběhů s dobrým koncem. A navíc, je to dobře napsaný.

    OdpovědětVymazat
  9. Dnes jsem měl telefon od toho kluka a chlapíka konečně probrali z umělého spánku a vypadá to, že bude zase jako rys.
    Tak aspoň tak :)

    Návrat k mému PC bude zítra v sobotu a budu pokračovat v postovací krasojízdě.
    Všem hezký víkend :)

    OdpovědětVymazat
  10. to nepsal laik,dokonce mám inteznívní pocit jako když sleduju reklamní šot na "dítě" Ondry Fraňka (vedoucí lékař operačního střediska pražský záchranky)o tzv. TANR (telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace),termíny a slovní spojení onoho "záchrance" jako když vypadnou z brožury o dokonale správném postupu v podobných případech,nicméně tak je to správně,tak to má byt........

    OdpovědětVymazat
  11. mdk - Hm, zvláštní názor :)
    Ale věřte, že laik jsem. Teda když se nepočítá kurs sběračů raněných v rámci základní vojenské služby :)
    Napsal jsem to hned ten večer a tím jsem si zažité snažil nějak přechroupat...

    OdpovědětVymazat
  12. For mdk:
    Nevím, jestli seš opravdu takový debil,nebo "jenom" něco bereš.Osobně bych to typoval na nějakou "sektu" typu české rady pro....

    OdpovědětVymazat
  13. MDK je prostě blb, zrovna jeden z těch, který by určitě jel dál...

    Matesola: Jsi borec, úplně jsem u toho čtení měla husí kůži...Hlavně, aby to dobře dopadlo...

    OdpovědětVymazat
  14. Gratuluji k dobře odvedené praci, zřejmě si zachranil někomu život, to se počíta.
    Jinak podle mě to MDK nemyslel nijak zle. Ono to opravdu v určitých slovních spojeních působí zavadějic. Např. nikdy jsem ještě nepostřehl že by laik nazval slangove fyziologický roztok "fyzakem" (onu kapačku), ale neznám autora a jeho znalosti, na místě jsem nebyl, tudíš nechci soudit.

    OdpovědětVymazat