15. srpna 2007

U svatého Filipa a Jakuba. Recenze?


Už když jsem začínal s tímto blogem, věděl jsem, že recenze podniků psát nechci. Raději to nechám svým kolegům, kteří pro to mají potřebný nadhled + nadšení a nejsou ovlivněni lety strávenými za druhou stranou "pultu."
Dnes pravidlo malinko poruším, protože chci navázat na svůj dřívější článek a byl jsem se u dvou svatých podívat zda došlo k nějakému zlepšení.
No to sem si dal...

U svatého Filipa a Jakuba na pražském Arbesově náměstí jsem byl od té doby ještě jednou. Nestálo to za řeč. Seděl jsem na venkovní zahrádce a měl jsem spoustu vyřizování na to, abych nějak pečlivě sledoval, co se kolem mě děje. Obsluhovala tam tenkrát nějaká mladá slovenka. Hadam brigadnička. Její neservis byl opravdu hrůza, ale naštěstí to tam zachraňoval její kolega. Dával jsem si tenkrát kachní stehno a slečnu jsem poprosil o sůl a ještě trochu šťávy pod knedlíky. Její kolega, kterého jsem o totéž požádal o dalších 7 minut později, mi žádané donesl takřka okamžitě. Slečna mě pak byla debarasovat a najednou se jakoby zasekla a povídá:
"Jaj, Vy stě chcel tu kapustu."
Tolik si pamatuji z minulé návštěvy. Pojďme k té dnešní.

Restaurace má na svých stránkách podtitulek, "místo, kde svatí odpočívají."
Nemám o své svátosti jekékoliv iluze, ale pravdou je, že tam opravdu musíte přijít s dostatkem volného času a odpočívat. Jakmile pospícháte, jede vám tramvaj, máte mítink nebo letíte za hodinu na Hurgádu, trefí vás šlak...
Dnes jsem měl volného času dostatek a tak jsem se rozhodl, že se nechám obsloužit. To znamená, že nebudu na obsluhu mávat, dožadovat se její pozornosti, chodit si pro pití k baru apod. Ať ukážou své skills.

DSC01753.JPG

13:30 Sedám k jednomu ze tří stolků na venkovní zahrádce. Na stole byly ulepená kolečka, popelník se sedmdesáti vajgly, takřka čistý látkový ubrousek, nápojový lístek ve stojánku, zásobníček na velmi jeté podtácky s motivem Kabátu a dva pulitry s uchem. V jednom tak dobrá čtvrtina piva s mrtvou vosou. Prostřední stolek v podobném stavu a u třetího čekají dva kdesevzalitusevzali italové na svůj oběd.

13:40 První návštěva obsluhujícího personálu na zahrádce. Přichází mladík s kasírtaškou u pasu, zastavuje se u prostředního stolku a smutným pohledem se kouká na mě, na a pod stůl. Pak se rozhodne a z poloviny uklízí ten u kterého nesedím a odchází.

13:45 Italové dostávají jídlo. Vidím i druhého obsluhujícího. Je to slečna, která přinesla talíře a její kolega, kterého jsem už viděl donesl příbory v "plechovce." Oba pak bez ohlédnutí odcházejí.

13:50 Příchází mladík, dokonce přímo k mému stolu. Kouká na mě a já na něj. Normálně bych mu rozpaky ukrátil a pozdravil bych první, dnes ne. Následuje dobrých pět vteřin očního kontaktu beze slov. Pak opatrně pozdraví a já zjišťuji, že je slovák. Hadam dajaký brigadnik. Odpovídám na pozdrav a mlčím. Pak se mě zeptá jestli si ještě něco želám. Odpovídám, že bych rád něco pojedl. Pokrčí smutně rameny a ptá se mě jestli může odnést to pivo. Blahosklonně svoluji.

DSC01752.JPG

13:55 Dostávám jídelní lístek. Po 25 minutách od příchodu. Rád bych si hned objednal malé pivo, ale už není u koho. Příště musím být rychlejší.

13:58 Činím objednávku. Hovězí polévka s masem a nudlemi, guláš a malá 10°.

DSC01754.JPG

13:59 Přichází číšník a s ním i mé menší než malé pivo.

DSC01756.JPG

14:05 Dorazil vývar vlažné teploty a chuti. Velmi smutně pronesené, "Něch sa chutí."

DSC01757.JPG

14:12 Čašník přináší guláš a nemá ho kam položit, protože mu překáží mé malé než menší pivo, miska s nedojedenou polévkou a popelník se sedmdesáti dvěma vajgly. Naštěstí to dopadlo dobře a já se mohu pustit do toho jediného, kvůli čemu se celé to martýrium vyplatí a to je kvalitní hotovka (popelník jsem schoval na zem).

DSC01758.JPG

14:20 Dojídám a při debarasu si objednávám kávu s mlékem. Obratem je mi zaneseno pseudo kapučíno se špinavou lžičkou.

14:25 - 14:40 Rád bych zaplatil, ale není komu. Další dva stolky jsou znovu obsazeny dalšími pasanty, kteří ale nejsou tak pozitivně naladěni jako já a nedostatek hospitality jim dost vadí.

14:40 K mému stolu si přisedá postarší pán.

14:41 Přichází servírka, kterou jsem od 13:45 viděl poprvé a já jí žádám o účet. Ptá se mě jestli to může být dohromady. Vzhledem k tomu, že můj spolustolovník ještě nestihl nic zkonzumovat, odpovídám, ano klidně dohromady. Účet je vystaven správně na 116,- Kč. Platím dvoustovkou a čekám na vrácení. Nazpátek dostávám pouze 80,-Kč. pak se kasírtaška zavírá a přesunuje se zpět do pouzdra.
Nedají-li ti, vem si sám....

Tak a to je vše. Ani to nebolelo. Na oběd sestávající se z polévky, hlavního jídla a kávy jsem potřeboval pouhopouhou hodinu a čtvrt. Faktem je, že jsem vše mohl urychlit trochu aktivnějším přístupem, ale to jsem mohl jít rovnou do nějakého fastfoodu.
U svatého Filipa a Jakuba neodpočívají jen svatí, ale i aspoň trochu kvalitní řemeslo. Nevím, jestli je to tím, že majitelé nemají čas dát si s personálem trochu práce a dát jim aspoň nějakou základní představu o co jim v jejich podnikání jde. Od října je to má již asi sedmá návštěva v této restauraci a ani jednou to nebylo výrazně lepší. Vím, že je opravdu těžké sehnat obsluhu, která svou práci umí a baví jí, ale mít ve svém podniku někoho jen proto abych nemusel být na place sám je málo...


27 komentářů:

  1. Jen dal, takovy clanky se mi libi. Ovsem ta restaurace ne. Vcera jsem obedval v necem podobnem. 15 minut jsem cekal nez prisel nekdo kdo si vezme penize, 15 minut od "Zaplatim!".

    OdpovědětVymazat
  2. ! ! ! M A S A K R !!!

    u 14:41 už mi bylo vážně zle, "dohromady" = LOLz :))) btw, ten popelník je naprosto odporný.... tady by možná nestačilo ani video, jak si ho host schovává pod stůl .)

    až tě ty masochistické hrátky přestanou bavit, kousek odtama je restaurace Austria s dennim menu za 99,- a VODOU ZDARMA, mám jen nepřímou referenci, zatím jsem nebyl...

    OdpovědětVymazat
  3. Frettie - Když hodně pospíchám a marně čekám na účet, nechávám peníze na stole ať si je pak sebere kdo chce :)


    Mr. C - Viděls to sám minulý týden. Někdy mám pocit, že bych se chytil u cirkusu jako neviditelný muž...

    A jinak máš pravdu, dnes to bylo naprosto masochistické odpůldne a já si v tom hrozně lebedil. Kdyby to jakžtakž fungovalo, tak jsem snad i zklamanej :)))
    Já se tou hrůzou vlastně bavil. Ještě maličkost. K vedlejšímu stolku zasedla dcera (12 let)s maminkou (45 let, 100kg, bílé šusťákové tepláky a pod nimi bohužel visibilní modrá tanga) a jen co dosedly, nese jim číšník malý pivo a přemejšlí komu z těch dvou ho dá a to už jsem nevydržel a vyprskl a maličko i popukal. On byl jedním slovem ÜBERTRAGIKOMISCH.

    Ad Austria VODA ZDARMA říkáš. No pro mě to zrovna není bůhvíjaký zaklínadlo, ale cením to. Půjdu, vyzkouším, uvidím, nafotím, napíšu...

    OdpovědětVymazat
  4. V Austrii voda zdarma je, mají tam také v ceně menu polévkový bufet - výběr ze dvou polévek se "samoobsluhou". ALE - asi tak před měsícem jsem tam dostal - a nejedl - nejhnusnější jídlo od dob školní jídelny. Špagety Carbonara, sestávající z úplně rozvařených špaget, nějakého bešamelu a velkých kusů uzeného bůčku... Po slanině, vejcích a parmezánu ani stopy.

    Pardon, ale muselo to ven...

    vfb

    OdpovědětVymazat
  5. Re: vfb: Špagety Carbonara

    No nazdar! To je přímo kriminální prznění.

    Na druhé straně - včera jsem se díval (BBC) na program kuchaře Rick Steina. Byl v Puglia, Itálie. Místní kuchařka vařila spaghetti pouze 4 až 5 minut. Prý to tak v té oblasti mají rádi. Tužší, než al dente. Stein spaghetti hrdinně chřupal na kameru a pronesl, že v jeho restauraci by mu to lidi vraceli jako nedovařené.

    OdpovědětVymazat
  6. Klobouk dolu, ze jsi to prestal az do konce. Uprimne receno, po 10min bez jidelniho listku bych uz tri minuty hledal jinou restauraci.

    Zachytil jsi ten nas tuzemsky sedivo-smradlavy prumer. K smichu to neni, ale ukazovat se to musi.

    No proste exkurze, jak ma byt :-))

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělé :-) ... a pro tyto nenadálé (leč snadno předvídatelné) případy v malém českém pohostinství ... je velkou výhodou míti svůj vlastní foodblog a dostatečnou dávku trpělivosti a vydržet až do konce! Pobaví to i ostatní :-)

    Obdiv za trpělivost a za pouhé 2 vykouřené cigaretky, které byly v popelníku navíc :-)) Já bych asi nejspíš odešla nebo začala zase kouřit :-) Nebo by z toho byla taky recenze? ;)

    OdpovědětVymazat
  8. "Od října je to má již asi sedmá návštěva v této restauraci..." - pokud to ani jednou nebylo vyrazne lepsi, pak tedy nechapu proc jsi se tam tolikrat vracel..? ja davam podniku max. 2 sance v pripade ze jsem byl nejak vyrazne nespokojeny.. tohle uz hranici s masochismem :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Když voni tam fakt dobře vaří a mě je to líto a tak jim tam jdu vždycky dát ještě jednu poslední šanci, protože se mi nechce věřit, že může být ještě hůř. A ono bohužel opravdu bývá.
    7 návštěv za 10 měsíců se může zdát dost, ale mám to pár kroků od své kanceláře. V tomto světle to zase není taková masivní frekvence.

    OdpovědětVymazat
  10. Zajimava a zabavna recenze. Mam taky par oblibenych podniku, kam chodim obcas pozorovat, "jak se to nema delat". Napr restaurace U Bulinu na Francouzske... a jednou takovou restauraci je i znama Vaclavka. Maji tam dost otresnou pizzu, nic moc testoviny, ale i velmi dobreho lososa a vybornou restovanou zeleninu. Ceny priznive, vzhledem k destinaci.

    Posledne jsem si objednal nejake rozlevane italske IGT... bylo tak 35C ve stinu a slecna mi prinesla vino, jehoz teplota byla priblizne stejna, jako okolniho vzduchu.

    Pozadal jsem ji, aby vino odnesla a nahradila jinym, z lednice. Dostalo se mi odpovedi, ze to vino JE z lednice. Nasledoval priblizne tento dialog:

    Ja: "Pak vam lednice bud nefunguje, nebo byste ji mohli treba zkusit zapnout".

    Obsluha: "To vino je z lednice a jine (stejneho druhu) nemame."

    Ja: "Objednal jsme si bile vino, ne svarak. Tohle se pit neda. Tak jak to vyresite?"

    Obsluha: "Muzu vam k tomu prinest led, jetli chcete."

    Ja: (dost konsternovane, nebot led do vina mi zatim nabizeli pouze jednou v zivote nekdy v roce 1995 v Carbon klubu VSCHT): "To snad nemyslite vazne? Delate si legraci? Takove veci nerikejte ani potichu, ztrapnujete se. Doneste mi prosim nove 2deci, dekuji."

    Obsluha (dost nastvane): "Podivejte, ja nemam cas to tu s vami resit", nacez nasledoval pokus o odchod slecny do prostor restaurace.

    Ja: "Neutikejte mi, slecno, tohle BUDEME resit. Ten led do vina jste jiste nemyslela vazne, ze? Doneste mi jine rozlevane vino" (maji tam jeste Sauvignon z Languedocu).

    Obsluha: "Nekteri hoste si led do vina preji!" Nacez po cca 5 min prinesla Sauvignon, ktery byl tentokrat vychlazen predpisove. Nasledna obsluha u stolu byla provazena kyselymi obliceji, ktere se staly jeste kyselejsimi po absenci tipu...

    Podotykam - ta servirka neni brigadnice, dela tam jiz nejaky ten patek...

    OdpovědětVymazat
  11. Anonymní (? škoda, že pouze anonymní):
    Hezky sepsaná příhoda. Dialogy sedí. Jako bych srkal teplé bílé hned vedle u stolku!

    OdpovědětVymazat
  12. jednorozec: pokusim se to zitra "personifikovat" ;-) nemel jsem vcera na to cas. Obzcejne nepisu nikam anonymne. Otto M.

    OdpovědětVymazat
  13. A, povedlo se to hned :-). Vcera to nejak neslo.

    Do Vaclavky jdu na dalsi 'masochistickou seanci' zitra, tentokrat pracovni obed.

    OdpovědětVymazat
  14. Je to smutné tady u nás, když člověk vyjede občas ven, tak zjistí, že JE normální, když vás obsluha pozdraví jako první a ještě se přitom na vás i dívá...

    V Čechách většinou prinesou laksně jídelní lístek, nic neřeknou (pokud tedy nepozdravíte první), koukájí uplně někam jinám a pak je dost dlouho nevidíte.

    To samé většinou na konci...

    Žadný úsměv, děkujeme a přijdě opět či něco takováho..

    Byl jsem teď ve Slovinsku a tam jsou opravdu moc přijemní, a přirození ve službách.

    OdpovědětVymazat
  15. ve Slovinsku...jsou opravdu moc přijemní, a přirození ve službách.

    Z mých zkušeností bych vyzvedl na první místo asi Turecko. Od Turků by se mohl leckdo učit, od nenucené přivítavosti po čistotu.

    Nevztahuje se to bohužel na turecké restaurace v Anglii - při nedávné návštěvě jsme měli polskou servírku. Poměrně snaživá, ale totální disorganised střevo.

    OdpovědětVymazat
  16. ale to, že se u nás nepozdraví není jen ve službách. Dnes jsem vešla do čekárny u lékaře, POZDRAVILA, 3 lidé vzhlédli a dalších 5 čučelo do země. Nepozdravil nikdo! Ostatní příchozí nezabučeli až na jednu vyjímku. Ale ta paní je učitelka, tak to bylo asi tím.To ve Francii vás pozdraví i kolem jedoucí na kole, kdekdo koho potkáte někde třeba na polní cestě atd. Když někdo vejde do obchodu atd, tak řekne dobrý den DÁMY A PÁNOVÉ!!!!Nojo, jsme Balíkov!

    OdpovědětVymazat
  17. no smutne to je. V Mikulove (kraj vina, sic!) mi minuly rok na dotaz po ledovem vine slecna servirka rekla, ze nevi jestli maji led, ale podiva se. Slo o oblibeny hotel Rohaty krokodyl. Udesne, snad ji vyhodili.

    OdpovědětVymazat
  18. na dotaz po ledovem vine slecna servirka rekla, ze nevi jestli maji led, ale podiva se.

    K nezaplacení!
    Připomíná to vousatý příběh, kde podobná slečna je tázána, zdali ví, co je to Ludolfovo číslo.
    "Něco mě to říká, jen si momentálně nemůžu vzpomenout, jak sou při tom nohy."

    OdpovědětVymazat
  19. bohužel musim reagovat na Bali: nesrovnáváš doufám pražskou čekárnu u doktora a francouzskej venkov? Protože mi to tak trochu připadá.(a)použitím termínu polní cesta, b) myslim že kolemjedoucí na kole vás v Paříži určitě nepozdraví, proč taky., )

    LTK

    OdpovědětVymazat
  20. ;-) nebydlím v Praze. Ono je v Čechách naprosto normální nezdravit, neděkovat, atd. V Paříži vás asi kolem jedoucí nepozdraví, to by se uzdravil. Ale tady vás často nepozdraví právě ani v obchodech, ani v restauracích což se mi ještě ve Francii nestalo ani na venkově ani v Paříži ;-)

    OdpovědětVymazat
  21. Re: zdravení
    Venkov je asi všeobecně reservoár dobrých mravů.
    Coby děcko na polní cestě, můj děda zdravil lidi na strništi dávající snopy do tzv. panáků: "Pomáhej Pánbůh!" Odpovídalo se:"Dejž to Pánbůh!"

    Uvízlo mi to v paměti. Když jsem po dlouhých 21 letech směl zase do Prahy, šli jsme pěšky na Hrad a před jedním malým krámkem se tam lopotil nějaký sochař s velkým kusem dřeva. Byl nádherný slunný den,já byl v příjemném rozpoložení a tak jsem bezděky pronesl směrem k sochaři: "Pomáhej Pánbůh."
    Ten se na mne s kládou v ruce podíval, pak si odplivl a řekl:"Vyliž si prdel."

    OdpovědětVymazat
  22. Tak se mi to tu naštosovalo, tak jen krátce.

    Otto - U Vámi popisované (tak typické) situace jsem nebyl, tak jen hádám. Slečna neměla svůj den, víno nepije a když, tak jen bublinky a najednou jí tam sedí nějakej typ, co chce pořád něco řešit a vona to přece nemá za těch pár šupů zapotřebí.
    Strašný a běžný...

    "To snad nemyslite vazne? Delate si legraci? Takove veci nerikejte ani potichu, ztrapnujete se."

    Nesouhlas, ztrapňuje hlavně svého chlebodárce, který asi není schopen dát si s personálem aspoň tu minimální práci a tak si to vlastně zaslouží.

    Obecně je teď obrovská poptávka po obsluhujícím personálu a tak to dělá kdo má ruce nohy...
    To je zároveň odpověď na "Ledové víno."

    Jednorožče - S tím "Pomáhej Pánbůh" Potěž Pánbůh...
    Já bych to asi taky bral jako provokaci :))))

    Bali - Zrovna s frantíkama mě moc nepřesvědčíte. Zdravení možná, ale jinak? No nevim...
    Jako malý příklad si vzpomínám na dvě návštěvy v rozpětí dvou měsíců v Nancy.
    První byla před Beaujolais Nouveau a druhá pár dní před vánoci.
    Zašel jsem třeba do Fnacu, abych si koupil nějaká CDéčka. Z Prahy jsem zvyklý, že si mohu hudbu před zakoupením poslechnout. Tuto možnost nabízela i tato prodejna. Ale jen nabízela. Úplně otrávená obsluha mě jednou odmítla s tím, že už je pozdě (17°°) a při druhé návštěvě s tím, že je před vánoci, ať je nechám bejt. Další drobný nepohody v pohostinnosti všude možně byly na denním pořádku, vždy pokud jsem byl sám. Jakmile jsem byl s domácíma, bylo vše v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  23. Matesola: - ta situace zas tak typicka neni (Vase odlisna zkusenost?), stalo se mi to 2 x za zivot. Pravda, kdysi mi cpali led dokonce do Frankovky.

    Slecna zjevne nemela svuj den, v restauraci je cca 2 roky a znam ji od videni... ja nejsem nijak velky 'prudic ' a ledacos odpoustim. Ale tohle bylo trosku moc, navic ve spojeni s jeji evidentni nastvanosti a nezajmem... nemohl jsem si pomoct.

    >>> Nesouhlas, ztrapňuje hlavně svého chlebodárce

    - to je pochopitelne pravda. V dany moment me to proste nenapadlo ;-(. Vaclavka je celkem znama restaurace, navic v tom nejcentralnejsim centru, takze by si s personalem meli dat trosku prace.

    Otto

    OdpovědětVymazat
  24. ovšem, i ve Francii se najdou blbci ;-)
    Ale za ty dlouhé roky co tam docela často jezdím, jsem se s mnoha nepotkala. Možná mám štěstí na lidi.
    Ale tady člověk vyjde do města a hned si ten rozdíl uvědomí.

    OdpovědětVymazat
  25. Souhlasim s matesolou, co se tyce chovani personalu ve Francii k nam, coby cizincum. Ve 21.15 nas obsluha restaurace naprosto ignorovala (bylo uz moc pozde, zaviralo se ve 23.00), jinde jsme sice jidlo obdrzeli, ovsem opet s velkou preziravosti k tupym cizincum. Letos jsme projeli Italii od Gardy az po jih Toskanska a vsude jsme byli vrele prijati, byt se nase italska slovni zasoba sklada zejmena ze slov questo, fragola, vaniglia a uno litro di vino rosso a taky umime pozdravit:-)Rodinu uz asi k dalsi navsteve Francie hned tak neprinutim...

    OdpovědětVymazat
  26. Re:Francie Ve 21.15 nas obsluha restaurace naprosto ignorovala

    Nám sice v podobnou dobu dali flašku bílého, ale dost neochotně a otráveně. Brzy pak se významně koukali na hodinky. Na okolních stolech už bylo prostřeno na příští snídani (obilné vločky Kellogs v individuálních malých krabičkách).

    Pili jsme s manželkou jako o závod. K obnažování zápěstí personálu záhy přibylo oblékání si kabátů a dýkovité pohledy směrem ke hladině vína v naší láhvi. Odcházeli jsme všichni společně - už do civilu oblečený personál a my. Zamkli asi 10 minut před zavírací dobou (22:00).

    OdpovědětVymazat
  27. Tak ohledně otvírací doby s vámi souhlasím. Minule jsme chtěli poobědvat až ve 14.00 a v několika resto nám řekli, ža ani náhodou! Ale toto je hlavně tou jejich 35 hod. pracovní dobou! My co víme, že v Čechách můžeme na jídlo kdykoliv, jsme byli pěkně naštvaní. Taky Frantíci co jezdí k nám jsou z toho mimo, že u nás se jí celý den ;-)

    OdpovědětVymazat