1. října 2007

...až 60 lahví vína za večer



Teda já to psaní poslední dobou flákám...No ale není se co divit, když září nadělilo tolik novinek do mého nevirtuálního života...

Jednou vůbec nebyla na psaní chuť, protože jsme zažívali něco, co časem čeká každého pejskaře. Náš kamarád z největších se rozhodl to tady po dvanácti letech života zbytečně neprotahovat a během dvou týdnů od diagnózy byl fuč.
...Tolik ta smutnější část.

Kšefty s vínem se po všeobecném prázdninovém suchu zase rozjíždí k mé plné spokojenosti a díky klasickým marketingovým kejklům si nacházejí i nové příznivce. Děkuji za to a prosím o ještě větší houšť a kapky :)

No a asi ta největší novinka je, že jsem se ve formě takové malé do-vánoční brigády zase vrátil na plac... Určitě z toho nebude víc, než dva, tři večery týdně a podmínka byla, že nebudu tahat talíře :)
Z toho vyplynulo, že je ze mě malý, dočasný sommeliér v jedné zatím nejmenované restauraci...
Věřte mi, že kačky v tomto případě nejsou ta největší motivace (ale důležitá a potěší). Spíš jsem chtěl vybočit z večerních "stereotripů," vědomostně nezakrnět v Chile a co je divné, zastesklo se mi po tom, kvůli čemu jsem tuto branži opouštěl tj. po spolupracovnících a hostech...
A tak se začínám zase pomalu rozkoukávat, nohy už nebolí tolik co první večer a já se učím rozlišovat večery na korkové, plastikové nebo pivní, prostě podle toho jaká se sejde společnost.
Zatím byl můj rekord šedesát otevřených lahví za večer a já si pak musel mazat ukazováček (opora pro odřezávání kapsle) týtrýčkem. To už jsem vážně uvažoval, že se po vzoru dyžona, přejmenuju třeba na pana Vejvrtku...
Co mě ale velmi příjemně překvapilo, že taková ta obecná povědomost o víně je na daleko vyšší úrovni a hosté většinou přesně znají své preference a jsou zároveň otevřeni možnostem vyzkoušet něco nového.
Někdy je to ale dovedeno do nesmyslu ad absurdum, kdy třeba společnost požádá o sestavení jakéhosi "vinného menu." Chtějí začít něčím lehčím a postupně se propracovat k co možná nejtěžším červeným vínům. A tak se ve finále může stát, že se úplně zmožený strejda, který má za sebou šest lahví vína a před sebou velkou slivovici, latté a ještě malé pivko na spláchnutí s těžkým jazykem ptá, proč jsem jim po jihoafrickém Shirazu právě přinesl zrovna tento Cabernet. "Protože byl nejblíž po ruce," odpovídám pánovi, který už neudrží otevřené oči...a protože už jen bohapustě lemtáte...
Jindy jsem zase přítomen tak náročnému a podrobnému procesu schvalování právě otevřeného vína (Pinot Grigio v nižší střední třídě), až si myslím, že je to poněkud přehnaně afektované a zbytečné a za chvíli tomu samému hostu, který se mezitím odhalil jako moravský vinař amatér, otevírám jedno z velkých světových vín, legendární chilskou Seňu za bezmála 3200,-, kterou si objednal né z nějaké snobárny, ale čistě pro radost.
Samozřejmě se s vámi o veškeré další zajímavosti, plynoucí z této velmi bohulibé činosti ihned podělím.
Ještě malá rada a zároveň prosba ze sommeliérského života. Než vrátíte číšníkovi víno s tím, že je nějaký "hnusně korkatý," ujistěte se, že víte čím bylo víno uzavřeno. Vystavujete tak obsluhu do nepěkné situace, kdy vám má šetrně vysvětlit, že z plastu to být nemohlo a zároveň vás neblamovat před vaší společností :)

Stihnul jsem také zajít na "Ratatouilly" a vychutnat si jí konečně v optimální kvalitě. Při odchodu z kina jsem mimo jiné, pomyslel na nemálo svých zaplaťpánbu bývalých kolegů. Jestli na filmu byli a jestli se jich aspoň trochu dotklo to jedno z mnoha poselství filmu, "Jídlo se nekrade." Ale o tom třeba zas někdy příště.

8 komentářů:

  1. Děkuju za odkaz na dyžona - už jsem vyhodil papír se seznamem vhodných variant, Otvírák a Vývrtka tam byli(y) taky. Už jsem byl nervozní, včera i dneska jsem sem klikal a divil se, už chápu, proč to tak trvalo, ale stejně, sláva!!! Těším se na nové historky z podsvětí!

    OdpovědětVymazat
  2. heh, vitaj! ;)

    ježimarjááá tak abysme se až budu někde antonegovat pro tejden nepotkali?! :)) to by byloo prdelní!!!

    tranzice směrem k sommelier-blog pana Vejvrtky bude zajisté fajn, tak šup sem s dalšíma heftama. hnusně korkatý jo, to je dobrá fráze, budu používat hlavnmě u vín se screwcap šroubovacím uzátvorem .) dojal mě teď jeden pán v brně, který s vínem prováděl neskutečné cviky a všelijak koulel očima, zavíňoval skleničky, máchal ubrouskama, šjkroval s eldem v chladiču, celou šou zakončil furiantským punknutím vyndavší zátky a úsměvem... no uměl si to holt užít :)

    jinak myšičky byl naprosto bombové, něco k nim taky chystám. animáčky moc nesleduji, ale tohle byla pro mě vskutku vyjimka ,) moc a moc a moc dobrý film!!! kdo ještě nebyl a má rád fůbločky a spol... tak je to skoro povinné ,)

    OdpovědětVymazat
  3. Matesola, welcome back! Těším se na zážitky s hosty, kolegy a hlavně víny. Nechám se inspirovat při výběru.
    Ano, pro Ratatouille pět hvězdiček z pěti :)

    OdpovědětVymazat
  4. Vítej zpět a doufám, že na Tebe někde narazím :o) Byť tedy víno za tři litry si určitě nedám :)

    AD proč zrovna Lote 43 jako "cover image"? Oblíbenec z nové práce? :)

    O krysičkách jsem již něco psal, fantastický film :) Musím zajít znovu a předem si rezervovat nějaký francouzský restaurant, abych měl kam rychle běžet po titulcích :)

    OdpovědětVymazat
  5. Sklenička, svedek - No doufám, že z podsvětí bude co psát. Zatím je to takové až nudně profesionální a bez nehod :)
    Uf hned to musím jít zaklepat :)

    MR.C - Zase píšeš tak rychle, že to ani nestihnu číst :)))
    Ad p.Vejvrtka. To byl jen nápad, hezky zůstanu u svého původního.
    Jinak jsme spolu očekáváni v La Degustation Bohéme. Ozvi se a vymyslíme termín.

    Belcarnen - Jsem zvědav, kdo mě první odhalí :)
    Ten Lote 43 je sice fajn, ale jinak jsem brazilským moc nepropad.
    Ta fotka je tam kvůli tomu Safra 2004. Třeba je na krabici s 2005 něco jiného, co ten ročník vystihne :)

    OdpovědětVymazat
  6. Upřímnou soustrast nad posledním loučením se s psíkem. Znám a cítím s vámi.

    S radostí jsem zaznamenal vaši obnovenou aktivitu zde a budu se těšit na příběhy z "placu" i odjinud.

    All the best,
    J

    OdpovědětVymazat
  7. taky sme měli (mega) psa - bobtaila, od půl roku mého syna byl neustále s námi, v pokoji, na kanapi, na procházkách, usínal s náma, dožil se deseti let a museli jsme jej nechat "eutanázovat", měl pokročilé stádium rakoviny... bylo to příšerné. Od té doby máme jen malé psy a malé kočky, ale v tomto případě na velikosti a ročníku nezáleží. Radši snad nic, ale když s nima je ten život tak nějak pěknější. Na jejich památku připíjím hutným australským temně rudým, nemám po ruce to vaše chilské! Jo a hned si pořiďte dalšího pejska, to je ta nejlepší terapie. Karin

    OdpovědětVymazat
  8. hned si pořiďte dalšího pejska, to je ta nejlepší terapie.

    To je pravda, my jsme už na třetí várce. Současné osazenstvo má přes 12 let, to prý je 84 v "lidských rocích" a je to znát. Sice budu rád, až coby osmdesátník budu stále schopen prudkého sprintu za veverkami, i když pak budu půl hodiny dejchat jako lokotka s jazykem na vestě.

    Moje paní už prý další várku nebude chtít, ne kvůli tomu smutnému loučení, to je součást života. Psi přece jenom omezují jednoho, zvlášť v cestování do ciziny, alespoň zde na Ostrově. Díky vodnímu příkopu kolem nás my zde nemáme a nechceme mít vzteklinu a tak až do posledních let brát zvířata ven bylo prakticky nemožné. Přesněji: ven to šlo, ale pak nemohla zvířata zpět do Británie. Jedině po 6ti měsíční karanténě! :-((

    Nyní už to jde, ale jsou s tím cavyky, očkování, štemply od veterináře. Jeden z našich psíků je alergický na očkování, což nám zabraňuje i dát psy do "kennels" (psí hotely). Prostě, krom neoddiskutovatelné zábavy a přátelství psi přinášejí i komplikace.
    Nevím ale, zdali si dovedu život bez psa, po 30ti letech s nimi, vůbec představit a zdali by ho cestování po světě nahradilo.

    No, to jen tak myslím "nahlas" a lidem, kterým jsou psi lhostejní se omlouvám.

    OdpovědětVymazat