26. října 2007

Ostroviny od Jednorožce N°4



- Jednorožec ve Staré Vlastě -


Nesnese se se sestrou?
Ségra žije v Čechách. Vidíme se jednou do roka, jako samoplátci na týden v lázních Poděbrady. Pro mne je to příležitost, krom relaxujících ponorů do uhličitých koupelí, ponořit se na týden do češství. Být českým Čechem.

Prožil jsem většinu svého života v Anglii a zvyk je železná košile. Vidím mnoho věcí v Čechách z jiného úhlu, trknou mě. Ne, nechodil jsem po Poděbradech a neříkal cizím lidem: "Hele, to se u nás v Anglii dělá takhle. Úplně jinak." Na to nikdo není zvědavý a mě šlo v lázních o zdraví. Ne o hubu.
Před svou vlastní sestrou jsem se ale neupejpal. Občas to bylo předmětem ostřejších sourozeneckých výměn. Ona se například domnívala, že nechávám číšníkům zbytečně velké zpropitné - paní Jednorožcová má doma tendenci vyčítat mě pravý opak!

První dojmy
Ulítlo mě éro a tak jsem prvou noc, místo v Praze, spinkal zase ve své postýlce. Druhé ráno jsem se opětovně dostavil na letiště, opět podrobil povinnému zouvání bot a vyprazdňování kapes. Za šacováním byl nákup předražené letištní vody, po tom, co přinesenou vás donutí zahodit. Radosti soudobého létání.

Už je po setmění, když se konečně v Poděbradech potkávám se svou sestrou. Rozbalení kufru počká až do rána, jdeme přes ulici do hotelu Tlapák.
"Potřebuju nutně polífku a pivo."
Dvojitý hovězí vývar chutnal po kostce, ale byl horký a byl vytřesenou tělesnou schránkou přijat s povděkem. První čepované pivo v Čechách je, po roce na pixlách v naší ledničce, vždy orgasmický zážitek. Važte si!
Osvěžen na těle i na duchu přidávám k účtu těch obvyklých 10 procent, k nimž mě vycepovala anglická manželka. Ségra vrhá nechápavé pohledy.

Druhé dojmy
Nejprve jsem musel překonat Czech-lag. Podobá se jet-lagu. I když mezi ČR a UK je pouze jedna hodina rozdílu, u vás v Čechách vše začíná děsně brzy!!
Některé relaxační procedůry jsem měl předepsány v 7:45. Mysleli tím ráno!! Crumbs! To je 6:45 v Anglii. V tuto dobu jsem obvykle totálně relaxován, tj uprostřed sladkého spánku osob, které nevlastní budíka a vstávají, až se do růžova vyspí.

Pobyt byl s plnou stravou. Ubytování prvotřídní.
Jídlo už byla jiná kapitola.Ozvěny mládí v Československu: školní družiny, pak pražské menzy, závodní jídelny. Úzký, nebo žádný výběr. Docela jsem se v tom vyžíval - při plném vědomí, že je to pouze na týden a že kolem jsou restaurace, pizzérie a kavárny, kde se může jeden "dorazit".

Sedělo se u stolu pro čtyři. Společná mísa polévky s naběračkou. Polévky se jim tam dařily, jen je, bohužel, nemám rád vlažné. Mám plechovou hubu a rád piji čaj, který v ruce pro jeho horkost neudržím.
Snídaně byly nejpodivnější. A to i pro české Čechy. Já jsem zvyklý mít snídaně na vidličku. Některé kombinace byly víc, než dobrodružné: jakýsi měkký salám viditelně z mechanically recovered meat. Doma bych se toho nedotkl ani 6ti stopovým bidlem. K tomu kakao (to se v Anglii pije zásadně navečer, před spaním) a oschlá vánočka.

Moje "cast iron" (litinové) potrubí nezklamalo. Ani když (cituji ze svých sporých poznámek) "prejt se pral s hrachovou kaší". Detailů vás ušetřím. Jen tolik, že odpoledne mě našlo na náměstí Jiříka na venkovní zahrádce celované podzimním sluncem, kde jsem si poručil Fernet.

"Budu platit, pane vrchní. Ta sklenička od Fernetu se mě moc líbí. Co byste za ní chtěl?"
"Ale co, jen si jí vezměte!"
Nemusím dodávat, že můj tip tentokrát vysoko přesahoval 10 %. Paní Jednorožcová by plesala.

Divadlo
Dávali Cabaret, v provedení studentů nějaké vyšší herecké školy. Výkony herců byly výtečné, bavili jsme se.
V UK předem upozorňují, i na TV, že program bude obsahovat stroboskopické osvětlení, či jiná blikající světla. Zde, bez jakéhokoliv varování, dvakrát použili plnotučného strobu, po delší dobu. Moje ségra ani já nejsme epileptici, či jinak náchylní. Pouze jsme zavřeli oči a zmeškali pár minut hry. Ale co ti citlivější?
Na scéně byly kouřeny opravdové cigarety. Aniž by to bylo pro děj nutné. Úplně postačilo, pro navození atmosféry Berlína před WWII, držet špičku s nezapálenou cigaretou.

Po odchodu z divadla (šatna zdarma, jak civilisované!), naprosto nedostatečně zajištěné výkopy na chodnících. Chabá páska mezi stromkem a tyčí, pod kterou by lehce prošel čtyřletý do hluboké jámy. Snadno by jí protrhl okouzlený čtyřicátník pokukující po dvacítce.
O ofernetovaných jednorožcích ani nemluvě.

Pizza
Vyhládlí, vcházíme do první pizzerie, která se nám namane. Krom dvou jedlíků je tam liduprázdno. O bar se opírá servírka se super-znuděným výrazem. Rap hudba na plné koule. Domlouváme se se ségrou očima.
"Prosím vás, šlo by to trochu ztlumit?"
Servírka po asi pěti vteřinách bere moji žádost unyle na vědomí. Zvolna se šine ke zdroji hluku. Pootočí knoflíkem o asi jeden stupeň acw. (Anti Clock Wise, proti směru). Krátký pohled na ségru a děláme 180 stupňů. Čelem vzad.

Beze slov odcházíme, doslova pouze o dům dál (napravo). Dostává se nám tam výborných pizz. Ta moje je nejlepší - s očesněkovaným špenátem, jak ho dělala moje máti. Nechávám prázdný talíř. Ségře nedojedenou pizzu ochotně balí, napozději.

Bereme tam o pár dní později kamaráda z Hradce. Všichni tři špenátujeme! Láhve čilského "Cabaret" Sauvignon příjemně a opakovaně zavlažují konversaci. Závěrečný účet přijímám s povzdychem. V Nové Vlastě bych za to pořídil buď ty pizzy, nebo to víno. Sotva!

Všude dobře, doma nejlíp
Do ponožek balím Becherovku pro paní a Ferneta pro mne. Obtočím to trenýrkami a tílky.
Pak jedeme vlakem první třídou - ukecal jsem protestující sestru. Doma v UK si to naprosto nemohu dovolit.
Vidím Prahu, neobvykle, z rychlíku. Jedeme po Železničním mostě přes Vltavu. Pod ním jsem, na nábřeží, prožil tak mnoho významných chvil. Čekával jsem tam kdysi na tramvaje, na lásku marnou i na lásku opětovanou. Teď duníme nade vším.

V hlíníkové trubici se, též dunivě, šineme vzduchem k pobřeží Albionu. Kupuji si od letušek náprstek pomeranč džusu. Za cenu, která by posloužila k veselému vyhození si z kopýtka kdekoliv v Poděbradech. Čas na přeorientování se. Posunuji hodinky dozadu.

Pilot s letadlem praštil jako vítězný hráč mariáše poslední kartou. Už jsem měl hladší přistání. Ale ubrzdil to nakonec. Zavazadlo se ukázalo.
Psíci si mě, po očuchání, pamatovali. Manželka také.

All's well that finishes well.

-Jednorožec-

20 komentářů:

  1. Ad 10 % - už rozumím, proč jinak loudavá obsluha mé oblíbené pizzerie nosí moji pizzu dost rychle ...
    Jinak jsem minulý týden z Jednorožcovy nepřítomnosti na webu taky usoudil, že se vydal do méně civilizovaných končin, dokonce jsem se poptával u tchána na jednoho jeho kamaráda, toho času zrovna na návštěvě v Praze, jestli kdysi ty pořady o jazzu na BBC neuváděl pod jménem Jednorožec, ale bez výsledku. Nevadí, díky za hezký pohled na Čechy...

    OdpovědětVymazat
  2. Mozna hloupa otazka ale jsem trochu rozhozen. Kdo je Jednorozec?

    OdpovědětVymazat
  3. Milane - Je to stálý U.K. spolupracovník, dopisovatel a troufám si říct i virtuální přítel :)))
    Představení je v prvních Ostrov(nov)inách

    OdpovědětVymazat
  4. Kdo je Jednorozec?
    C'est moi!

    OdpovědětVymazat
  5. Jednorožče - No taky si už nejsem Vaší identitou tak jistej. Po zadání Jednorožce do wiki mě to dostalo přes "Neviditelného růžového jednorožce" až k "Létajícímu špagetovému monstru." :)

    OdpovědětVymazat
  6. Jednorožec:

    dopředu jsem se bál, co že to zas všechno odhalíte za trapasy, ale koukám, že situace tady není až tak katastrófelní!! ;)

    procedůra v 7:45 by mě zabila. nene to to nelze!

    děkuji za pjekna dáfka češtin, budu si to pěkně v klidu vyzobávat... ,)

    milan:

    Jednorožec je přeci náš zdejší češtinářský postrach, multi-foodblogger a undercover agent z Ostrovů ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Po zadání Jednorožce do wiki

    Jo, to jsem jednou taky zkusil, v Gůglu. Sranda je i v tom, že polština má prakticky to samé slovo. Tím houští zhoustne a jednorožec zůstane nevypátrán!

    Někdy jsem se fackoval, že jsem si, já vůl dvourohý, vybral čtyřslabičný nick, ale jak vidět, má své výhody. :-))

    OdpovědětVymazat
  8. Jednorožec je ...multi-foodblogger

    Na pana C musím prozradit, že mě kdysi opakovaně hecoval, abych si otevřel svůj vlastní blog. Na to mě ale neužije.
    Občas mi sem něco pustí hodný pan Matesola a zbytek doby se poflakuji po jídlo-blozích a kibicuji.

    OdpovědětVymazat
  9. mechanically recovered meat = drůbeží strojově oddělené "maso". Dříve byla tato pochoutka ukryta pod názvem mechanicky separované "maso", jednoduše separát. Bon apetit:-)
    Mimichodem-super článek,díky!Eva

    OdpovědětVymazat
  10. Malý dodatek k článku - připomněla mi ho Bali svou neúnavnou propagací svých kuchařek. Tak to má být!

    Mladí herci, studenti nějaké vyšší školy herecké, jejichž výkon jsme v Poděbradech ocenili, zůstali anonymní. Nebyl tam ani plakát se jménem školy a jménem herců, ani neměli program. To, co všude leželo kolem a vypadalo jako ínformace o představení, byly letáčky přilehlé čínské restaurace.

    Škoda promarněné příležitosti. Jméno je třeba budovat a budovat a budovat. Dnes, ve věku počítačů a tiskáren je přece otázkou několika málo minut vyrobit alespoň pár plakátků, nebo jednoduchý program.

    To roztomilí študentíci hotelové školy, kteří nám ve společné jídelně odnášeli talíře, měli alespoň na prsou přišpendlené své křestní jméno.

    OdpovědětVymazat
  11. Bezva, i když krátká, reportáž...

    Být českým Čechem je IMHO sakra těžké. Mi se to nejlépe daří, když jdu (v ČR) sám na podzim nějakou stromovou alejí.

    Buďte rád, že převádíte z libry, kdoví, zda by mi v mém případě, při současném kursu dolaru, zbylo po letence i na to první pivo... : )

    Na druhé straně zde jsou zde v poslední době k dostání poměrně lahodná piva, jak čepovaná, tak lahvová, z místních a okolních mikropivovarů a já stejně moc pivo nepiju (i když vím, co je chutné a co mi chutná...)

    OdpovědětVymazat
  12. Jednorožec:jak je o mě zmínka,už jsem tu ;-)
    Tak já už tady o těch kuchařkách nic neřeknu :-((
    A pak se o nich nikdo nedozví, nikdo si je nekoupí a já zůstanu jen o chlebu a vodě a navíc s odřenými prsty od klávesnice :-(
    Nu což, neva! Stejně tě čtu ráda ;-)

    OdpovědětVymazat
  13. Bali, bali,
    moje poznámka byla mínena v pozitivním smyslu!! SVP!
    Coby kontrast k lidem, kteří nechávají vše náhodě. Seď panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě.
    K tomuto českému rčení jsem si vždy dodával: - archeologové.

    Jeden se musí snažit. Úplně chápu!

    Právě zítra obdržím proof (obtah) svého letošního osobního Vánočního přání. Mimo jiného to bude jemná, taktní a doufejme i vkusná a elegantní připomínka mým klientům /známým, že Jednorožec stále existuje a je činný.
    Pleasure and business combined.

    OdpovědětVymazat
  14. Jednokožec: já vím ;-)
    ale všichni to asi pozitivně neberou.
    Přeji hezký den všem labužníkům ;-)

    OdpovědětVymazat
  15. paja-ostrovanka1. listopadu 2007 8:13

    co dodat? zasmala jsem se ostrovinam i komentarum. skvely blog. to uz jsem tady ale myslim kdysi zminovala.

    OdpovědětVymazat
  16. lidi uz by se mohli naucit kreslit ceskou vlajku... :(

    OdpovědětVymazat
  17. jednorozec:
    Jedeme po Železničním mostě přes Vltavu. Pod ním jsem, na nábřeží, prožil tak mnoho významných chvil. Čekával jsem tam kdysi na tramvaje, na lásku marnou i na lásku opětovanou. Teď duníme nade vším.

    es: rodem Podskalak delsi dobu zijici v Albionu...
    A doufam ze jste take skakal z horniho nabrezi do kopcu pisku na dolnim - a nebo jste na to uz "byl moc stary"?
    Ja se tam ucil (mimo jine veci) "necovat"

    OdpovědětVymazat
  18. Skákat do kopců písku jsem tam neskákal - takové voloviny jsem pochopitelně dělal také (do haldy pilin a do stohů slámy), ale někde jinde, na Plzeňsku.

    V Praze jsem na to byl opravdu už moc starý. Přestěhovali jsme se tam, když se mi začal měnit hlas a začaly mě zajímat dívky.
    Později jsem poskakoval po parketu na "tanečních" v Repre a na "čajích" v Juldovi Fuldovi, ale to se sem asi těžko dá započítat.

    Ja se tam ucil (mimo jine veci) "necovat"
    What's that, I pray?

    OdpovědětVymazat
  19. Nechci být "nitpicker" (hnidopich) ale neříká se u Vás v Anglii spíše: "All's well that ends well"? :)

    OdpovědětVymazat
  20. bape:
    Ano, "All's well that ends well" je klasická forma, od Vilíka Třasohrušky. (Nebo třese kopím?)
    Well spotted!

    OdpovědětVymazat