15. března 2008

Honění hlavou II.



Tak jsem se vrátil na svou pozici brigádního sommeliéra v 96,7% původního tělesného stavu.
S povděkem kvituji, že se až na pár drobností nic nezměnilo a já mohu v klidu nabízet, prezentovat a odkorkovávat.
Vlastně jednu malou změnu jsem zaznamenal...

Před mou vynucenou pauzou byla poslední novinka na poli minerálek, jemně perlivá Matonka. A dnes po mě chtěl host vodu bez sodíku!!?? Propásl jsem něco? Neminul jsem snad nějakou důležitou reklamu?

Později téhož večera přináším pátou láhev stejného vína, ke stolu, kde večeří znalec veškerenstva se svou společností. Každá z těch lahví (střední cenová) je velmi pečlivě organolepticky zdegustována a přesně! na 10 minut nechána stranou pro dýchání. Když jsem právě u té poslední a u baru na mě čeká dalších šest lahví na promptní otevření, pán se zakecal a mimoděk si již 2 minuty krouživým pohybem provzdušňuje vzoreček. Stojím nad ním, profesionálně čekám a usmívám se na hosta, který to pozoruje od vedlejšího stolu a má z toho legrandu.
Víno je po další minutě dlouze pováleno v ústech a za dalších asi devadesát vteřin je vynesen pozitivní verdikt.

"Budete si přát pít
hned, nebo budeme zase dýchat?" ptám se odevzdaně.

"Nechte nám ho ještě čtyři minuty odpočinout a pak nám ho můžete přijít rozlít, děkuji," odpovídá pán a propouští mě s blahosklonným gestem.

Koutkem oka ještě zaznamenávám, že madam na "čtyřce" se pomalu probouzí ze spánku a začíná si blinkat do klína.

Napadá mě, jestli občas nezapomínáme jen tak jednoduše hodovat. Základní věci spojené se stolováním nesmyslně komplikujeme a kolikrát ani netušíme, kde je náš strop.
Čím jednoduší víno si vybereme, tím nesmyslnější pravidla k jeho podávání uplatňujeme. Kde se vzalo to přesvědčení, že při konzumaci např. nejzákladnější "haus" Frankovky je potřeba ochutnat každou další lahev. Nebo že víno z nové láhve se nesmí! míchat s vínem z lahve předchozí, nebo že na každou novou lahev je potřeba vyměnit sklo. Skupina osmi hostů trvá na zdekantování vína, které chce neprodleně konzumovat. K čemu tohle všechno, kde to čteme, kdo nás to učí, to tedy nechápu.
Nebo je to proto, že u našeho stolu stojí někdo, kdo si zrovna říká sommeliér a my mu musíme ukázat, co všechno o víně známe?....Včetně všech ptákovin, bohužel.
Rozhodl jsem se pro návrat ke kořenům, prostě normálnímu servisu vína, podle toho co o něm vím já a už se nenechám nikým dál oblbávat :) Howgh...

Vlastně ještě jednu novinku jsem se dozvěděl. Zahraničnímu kolegovi, který se jmenuje Evanenzio, se teď říká Euthanazio a on na to slyší....cool!

Černý péřovky

Jako každý rok jich je najednou zase plná Praha. Italští školáci na své Viaggi Scolastico. Mám z toho srandu, protože italy vnímám jako věrozvěsty módy a pak je vidím posledních pár let napasovaný do svých černých uniforem. Ale to je čistě jejich věc.
Jako hosty jsem je měl celkem rád, ačkoliv vím, že by se mnou spousta kolegů nesouhlasila.
Koho ale opravdu nemusím, jsou české cestovky, které se na italské školáky specializují.
Jedna taková nejmenovaná, nás před lety málem zlikvidovala.
Pro bližší představu musím vysvětlit běžnou praxi, která tu byla třeba před šestnácti lety.
Tehdy přijel autobus turistů a za tříchodový oběd platili 300,-Kč hotově. Dvě stovky byly pro restauraci, zbývající stovku si rozdělila cestovka a obsluha. Průvodce a šofér busu neplatili. Všichni byli spokojeni.
X let poté jiná cestovka platila za ten samý oběd pro študáky 120,-Kč.
Na fakturu a s měsíční splatností. Šofér, dva čeští průvodci, dva italští průvodci a každý 23 host zdarma. Ještě navíc byl vyžadován nealko drink v ceně. Měsíční splatnost se posouvala do nekonečna. Požadavky se stupňovaly o další a další nesmysly. A tak jsme najednou zjistili, že za dané období, tj. od konce února do první dekády května, kdy najednou černý péřovky zmizí zpátky do škol, máme tak akorát vybydlenou restauraci a oči pro pláč. Ty poslední skupinky už jsme odmítali obsloužit jinak než za peníze na dřevo. Italským průvodcům, kteří na nás hystericky křičeli jsme později s gustem oznamovali, kolik z jejich peněz, které za oběd zaplatili jde ve skutečnosti na jeho úhradu. To bylo velkého divení a zlé krve na všechny strany.
To co mohla být fajn spolupráce, se díky nenažranosti české cestovky a naší blbosti proměnilo v opravdu špatný sen. Doufám, že už dávno zkrachovaly, podvodnice jedny :)

Pamatuji si jak v jiné restauraci, do které chodily černé péřovky (za daleko lepších podmínek), byl otevřený gril přímo na place. Študáci usedli, pustili se do přinesených předkrmů a mezitím přišel kuchař a začal grilovat kuřecí řízky. Stojím u něj, něco si povídáme a najednou mu trochu chytil ten odkápavající olej z naloženého masa. Pro tyhle případy měl připravenou takovou tu rosící lahev, jak já říkám, pušpušku. Začal tím to hořící uhlí sprejovat a najednou, vůbec netuším jak se to stalo (v lahvi byla opravdu jen voda), obrovský sloup ohně až do odsávání, kde v ten moment chytly saze. Ve vteřině naprosto neuvěřitelnej hukot u kterého stojí ten nebožák a rychle ho rosí.
Když má tu největší možnou pušovací frekvenci, kupodivu bez zjevného efektu na mocně šlehající plameny, potichu mi šeptá, asi aby nerušil študáky u předkrmu, "Zavolej prosím někoho, já to sám asi neuhasím."
V tu chvíli již byla samozřejmě většina hostů na nohách a vytřeštěně zírali, jak se jim nudný oběd mění v regulérní požár, kterého jsou nechtěnými účastníky.
Nějak se nám podařilo uvolni rozpálenou kličku, která uzavírala přívod do komína a oheň pomalu zeslábl. To že se v tu chvíli v restauraci nedalo dýchat, už byla jen malá daň za to že jsme bídně nepomřeli. Za chviličku bylo po všem, oběd byl připraven v kuchyni na sporáku s malým zdržením, hospoda vyvětrána. Akorát si pamatuju, že takhle tichý černý péřovky jsem od té doby už nezažil.

5 komentářů:

  1. Tak mám potvrzeno, co jsou to černé péřovky. Znám je z našich občasných záskoků do Prahy.
    V tramvajích, které úplně naplní se nedrží a chovají se tudíž kolektivně jako kapalina.

    Při své poslední (a konečné) návštěvě U Fleků někdy v raných létech devadesátých jich byl plný sál. Byli jsme tam s bráchou snad jediní Češi. Číšníci byli očividně otráveni, neb mladičtí černopéráci byli po jednom pivu úplně nemožní a do halelujá decibelovali.

    OdpovědětVymazat
  2. Černý peřovky, hehe. Zrovna jsem se vrátila z Příkopů, a cestou domů přemýšlela nad tím, proč má italská mládež uniformy - černé péřovky, džíny, kozačky pod kolena. Pánové teda tenisky...
    Jen ak pro zajímavost: opravdu se v restauracích hasí hořící gril VODOU? Resp. hořící olej? Dodnes si pamatuju 2 pravidla z první lekce toxikologie: "nikdy neplivej do hořicího oleje" a "nikdy neplivej do kyseliny" - čili nikdy nehas vodou hořící tuk a nelij vodu do kyseliny. Smysluplnost prvního pavidla jsme ověřili hned po zkoušce z toxikologie, kdy se kamarádovi vznítil olej na pánvi, a on na to nalil vodu. Pořad mám před očima ten atomový hřib, a cítím smrad, který nešel 2 dny vyvětrat :))
    Sonya

    OdpovědětVymazat
  3. V hloubi duše to černoopeřencům přeji, ty školní výlety.
    Mohu-li porovnávat se svými vybledlými vzpomínkami: Vůbec nezáleží na tom, kde jsou. Praha je pouhá (původně jsem napsal nádherná, ale pro Italy asi neomračující) stafáž pro pronikání do dospělosti.

    Sladká příležitost poprvé rozepnout podprsenku, mít výron nejen kotníku. A když to nevyjde, alespoň po dvou pivech vylézt na stůl U Fleků a vypustit páru hurónským řevem.

    OdpovědětVymazat
  4. JeRož - Kapalina, hlasitě zurčící, no tak to sou oni :)
    Zkusím si příští sezónu vzít černou pejřouku a pomohu s průnikem do dospělosti :))

    Sonya - Byl to klasický gril na uhlí kde malé plamínky lehce posprejujete vodou a je klid, vlastně jako při běžném chalup. grilování. Tam byl katalyzátor něco jiného :)

    OdpovědětVymazat
  5. Matesola: tak to jo :) Mě se zdálo, že hasil vodou hořící olej, resp. tuk :)

    OdpovědětVymazat